21. listopadu 2002 - čtvrtek

21. listopadu 2002 - čtvrtek

Pokud jsem se v minulých dnech neustále chlubil tím, jakou mám pohodičku, tak dneska musím napsat, že je tomu přesně naopak. Tři dny v týdnu si jen tak občas zaučím, dva dny jedu šňůry. Ještě před pětihodinovkou jsem však zjistil, že už mám toho tisícího tipa a že můj poslední díl Horáka má docela nadprůměrnou čtenost.

A vlastně mi ty šnůry nevadí. Běhám ze třídy do třídy, přehazuji si věci, přenáším chemikálie a najednou prd a je konec. Není čas uvažovat o konci směny. Někdy mě více vyčerpává to sezení u počítače a čekání, jestli mi nepřijde nějaký mail.

Při obědě jsem kuchařky ukecal, ať mi dají rýžový nákyp, přestože jsem ho neměl objednaný. Nejvíce se diskutovalo o sumitu NATO. Připadá mi, že jsou toho plné noviny, televizní zprávy a ještě to musím poslouchat při obědě. Ale samozřejmě jsem se zapojil. Především svou kritikou komunistické demonstrace. Je to jako naschvál - vždy, když se dostaneme na komunisty, sedí s námi Jiřina, jejíž manžel se dostal na radnici právě za ně. Asi jsem nebyl tak ostrý jako minule, protože do mě Alena   nekopala. Jiřiny práce si docela vážím, určitě se dokáže zviditelňovat minimálně stejně jako my s Helenou, ale její komančskou minulost ani přítomnost jí nikdo neodpáře.

Odpoledne jsem měl ještě dvouhodinový seminář z chemie. To je krásná práce - sice mi příprava trvá daleko déle než samotná hodina, ale je to taková hudba budoucnosti. Deset studentů ve skupině. Jeden má připravenou osnovu tématu, kterou předkládá ostatním, já do toho neustále vstupuji svými chytrými připomínkami, ostatní se dotazují, mají-li ještě dost sil. Na závěr opáčko pojmů, názvosloví a dva příklady. Když je čas, tak dvacetiotázkový testík. Ještě je otázkou, jaký to bude mít efekt u maturit a u přijímaček. Hlavně se bojím, aby to nakonec nepodcenili, když vidí, jaká je to se mnou pohoda. Andělová by je jistě dusila více.

Odpoledne jsme trávili opět s Hynkem. Byl smutný, že ho nenapsali mezi tři největší sběrače starého papíru ve třídě. Měl bych být smutný taky, protože jsem tomu Hujerovi s papírem několikrát pomáhal.

Teď píši opět v čase, který pro mě není typický, ale docela mě to chytlo. Vlastně jsem již přesvědčený, že to s týdenním zpožděním zkusím umístit do Písmáka. Když budu příliš dlouho čekat, až text uzraje, zkazí se a ztratí jeden atribut čtenářské úspěšnosti - aktuálnost.

Každopádně - před chvíli jsem se vrátil z Horníka. Záminkou byla schůzka s Pavlem Hartmanem, na které jsme řešili možnosti koupě nového počítače či nového auta. Nakonec jsme skončili u naší dávné spolupráce. Vzájemně jsme si pochlebovali, jak vždycky tomu jednomu něco chybělo a ten druhý to měl. Záminka dobrá - po letech jsme si docela slušně pokecali. Snad už je zapomenuto, že jsme se rozešli ve zlém. Bydlíme teď kousek od sebe, určitě se deníkem ještě mihne.