Oheň

Oheň

Všechno stojí za prd! - pomyslel jsem si a dopil nechutně zvětralé pivo a postavil sklenici na kraj stolu s mírným bouchnutím, aby si ten lenochod, co tady dělá pingla, laskavě všimnul, že jsem dopil.

            Nevšimnul, vybavuje se s nějakou frajlí, blbec. Tak si zatím párátkem aspoň vyškrabuju mezi zuby zbytky té flaksy, co mi před hodinou přinesl a nechal sežrat a sám se žeru. Co já, svět mě žere. Celej! Všechno stojí za prd!

            Vlastně ani nevím, proč sedím zrovna tady na Kapli, už jsme sem normálně ani nechodili. Snad z nostalgie. Je to pitomá hospoda, ale teď v létě je tu docela chládek, kdysi to byla pivovarská sladovna, nebo spilka, co já vím. Ale ta mohutná bílá klenba je docela fajn, vypadá taková pevná a věčná. Od tý doby, co to už nepatří Kulhajovi je to tu o ničem. Kulhaj je sice prasopes a nikdy jsem ho neměl rád, spíš jeho ženu, tu několikrát, haha, ale co z toho. Jeden čas se tu hrávalo, jen tak bez podia a jenom přes komba - Floridský užovky, Celuloid, The They, Brigáda, prostě underground. Já jsem vlastně ani na pořádných pódiích, na prknech, co znamenají svět, skoro nehrál. Vlastně mi stejně stačilo, že mě hoši plácali po ramenou, kupovali mi panáky a nabízeli cigára a holky se mnou ochotněji než s jinými chodili do křoví a nabízeli něco ještě lákavějšího a sladšího než kořalka, aspoň některé.  Mhm, co z toho?!

             Myslel jsem si, že letos konečně vyrazíme někam ven, do Holandska, do Francie, já nevím kam. Kámoš Grizzly a já, známá dvojka, co už rozjela nejeden velkej seriál, co v něm všechny díly jsou, jak jedno velký show, haha. Hovno! Prostě jsme občas provedli nějakou lumpárnu a na čas se vždycky  pro jistotu uklidili někam ven. Nic velkýho a taky ty výlety nebyly nikdy nic velkýho,  většinu těch historek, co jsme s nima oblbovali holky a kámoše po hospodách byla stejně vylhaná, nebo alespoň notně poupravená. V tom jsme oba opravdu dobří, v oblbování. Jenomže, sebe neoblbneš...

            A fízly taky ne, můžeš zatloukat jak chceš, nakonec Tě stejně udělají, třeba ne nezaplacenejch alimentare, nebo na nějaké jiné datlovině. Dostanou Tě, tak jako dostali všechny před tebou a všechny po tobě, chlapče, je to tak. No jo, i tebe, frajírku, co se vedeš kolem ramen se dvěma holčičkama jak paša a tváříš se jako by ti patřila polovina světa. Seš vymaštěnej zkurvenej pastevec a vůbec nevím, kde bereš tu drzost po mě čumět!

            Grizzlyho sebrali dnes ráno v autoservisu, chtěl dát na cestu do kupy Brouka. Předtím málem sebrali mě. Spal jsem u něj, po té včerejší pijatice a vzbudil jsem se asi v deset. Vstanu z gauče, udělám tři kroky a málem jsem se posral! Proti mě na koberci nějaký Grizzlyho zvíře! Choval těch bestií spoustu - škorpiony, černý vdovy a takový svinstvo! Pomaličku, ale opravdu pomaličku jsem se přišoural k telefonu a vytočil jeho mobil. Když se dost nasmál, tak jsem mu bestii popsal a došli jsme k tomu, že to asi bude neškodná strašilka, hodil jsem na to utěrku a v ní to odnesl do terária. Fuj, mrcha! Vzápětí jsem se posral podruhý, protože přes balkon a přes dveře vtrhli dovnitř čtyři chlapi, hodili pro změnu deku na mě a přidali mi pár do tlamy, teda, já jsem s tou potvorou zacházel jemnějc! Pak jsem jim chvilku vysvětloval, že se nejmenuju Ouholička a tak mě nechali bejt, jenom mi nařídili opustit byt. Vyšel jsem z toho celkem levně, tak jsem neprotestoval. Stejně jsem až do té doby než dole nasedli do auta a mě nechali vážně stát na chodníku nevěřil, že mě nesbalí. Když jsem pak z budky za hodinu vytočil Grizzlyho mobil, ozval se mi policajt. Bylo vymalováno! Dovolená v hajzlu!

            Kurva, kde je ten Vochomůrka! Zaplatím a vypadnu, doberu se domů a budu chrápat, třeba se mi bude něco hezkýho zdát o dalekých krajích, nádherných černoškách... No, o takových co mají velký kozy a nádherný nohy a zadky, ne jako ta přebarvená cikorka, co ji ten čůráček inzeruje jako exotickou kněžnu dálek v rubrice Se?známení. Vochomůrko, debile, polez sem, platím! Zas čumí kamsi na druhou stranu, k těm zoufalcům u automatů, o čemsi se dohadují, šmejdi!

            Proč bych nebyl sprostej, když jsem nasranej. Letos nepojedu nikam, jednak nemám skoro žádný lovky a navíc bez Grizzlyho nikam nejedu a ten teď pár let nikam nepojede, protože nedávno jel, jenomže s Avií naloženou jakýmasi sračkama, co měly být diamantový prach. Měl slíbenej balík peněž, snad půl milionu, za kaskadérskej výkon, spočívající v tom, že tu Avii svalí do potoka. Nějací veksláci z Ostravy si prostě vymysleli pojišťovací podvod a potřebovali hejla a čurák Grizzly, abychom mohli jet ven, aby byl konečně on ten frajer, co bude platit chlasty a možná i děvku, když nějakou ukecáme na slevu, tak jim na to skočil. A navíc to pojebal! Jako vždycky, v rozhodující chvíli prostě dostal strach a začal brzdit dřív, než měl, takže to vysypal ne do vody, ale na břeh. A ke všemu přijeli jiní policajti, než kteří podle dohody s těma čímanama přijet měli a jeden byl mladej, chtěl novou frčku a tak byl  nepřiměřeně aktivní a chtěl vzít vzorky. Borečky popadla panika a začali po něm střílet, prostě jim ruply nervy. Byli to ještě větší blbci, než chudák Grizzly. A tak jsou teďka všichni ve vazbě a hned tak nevylezou a mě samotnýho nebaví ani chlast, ne tak vejlety, kurva!

            A hele Babouch, bubeník Stoletých, no, třeba si mě nevšimne. Mhm, všiml, zas mě to bude stát nějakej chlast! No, snad bych moh zaplatit, až ho zmerčí Vochomůrka a přileze a tak se ho zbavit, ale... vlastně proč, třeba mě tentokrát alespoň těma svejma kecama spraví náladu, ne jako Kokta před hodinou, kterej mi nadšeně líčil, jak minulej tejden vystříhával z auta nějaký dva chlápky a dvě flundry, úplně na šrot rozsekaný. Prej Němčouři, přijeli si užít a přehnali to, zastavili se o strom. Stejně nechápu, jak někdo se stopadesáti kilama živého váhy může dělat u hašičů, navíc mi ty jeho kecy moc náladu nepozvedly.

            „Zdarec Samsóne, co tady děláš? Myslel jsem, že seš zase někde venku, touhle dobou už kouříváš někde mezi tulipánama, ne, vole?!“

            „Stal se ze mě vlastenec, vole!“

            „Žere tě to, co?! Slyšel jsem o Grizzlym, tak se netvař, že ne. Je mi to líto, dělal jsem mu nedávno nějaký papíry. Víš, že asi chtěl jet letos dál než do Holandska. Myslím, že chtěl jet na dýl...“

            Svraštil jsem čelo a podíval se na něho tak, že zmlknul. Pochopil, že o některejch věcech teď prostě nemám náladu se bavit, určitě teda ne tady a s ním. Kupodivu to pochopil poměrně rychle. Babouch byl feťák a debil, ale uměl to dobře s počítačem, kdysi dělal redaktora a zároveň grafika v jednom hudebním časáku a tak občas pro někoho vyráběl různý falešný papíry - techničáky, faktury, dodací listy...

            „Nemysli si Samsóne, ne jenom ty máš světabol. Já jsem si teď taky užil. Musel jsem se vrátit bydlet k matce, protože jsem zažil něco, jak z nezávislýho filmu, vole...“

            Nejevil jsem sice přílišný zájem o jeho kecy, ale nechal jsem ho mluvit.

            „Člověče, doma už to zase stálo za hovno. Od té doby co jsem rozvedenej a žiju u matky, tak je to jedna velká hádka, dělá se mnou pořád jak s děckem a to se nedá vydržet. Vyčítá mi, že nic nedělám, ale kurva, copak můžu za to, že nejsou kšefty?! Navíc mi moje bejvalá furt cpe malýho, protože je sama taky v prdeli a překáží jí, asi si nemůže vodit domů šamstry, stejně odjakživa vydělala víc přes píču než šitím. A já na to nejsem, dělat někomu fotra, ani vlastnímu děcku. Tak jsem prostě jednoho dne vypad a šel jsem si sednout na Parník. Lámal jsem do sebe pivo za poslední pětku a přemejšlel, kdo by mi mohl zasponzorovat další, když si ke mě přised Fousek. Toho asi neznáš, různě pingloval a taxíkařil, moh by sis ho pamatovat, když jezdil se zvukařem od Krabonosu. Takovej drobnej kluk, spíš tichej. No a ten mě pozval na to pivo a tak jsme kecali a on mi nabíd, že sice bydlí u matky, ale že mají po rozvodu velikej pětipokojáč, že to platí fotr a jsou tam s matkou sami a tak jestli prej nechci jít bydlet k němu. Řek jsem si, že je celkem jedno, jestli mě bude srát moje nebo cizí máma a tak jsem šel. Bylo to napřed docela v klidu. Matka byla v pohodě, připadalo mi, že dokonce až moc v pohodě. Fousek chodil na noční třídit noviny a dopoledne spal, matka chodila ráno prodávat a vracela se až v šest a to my jsme už byli fuč, protože odpoledne jsme chodili po hospodách, no docela pohoda, měli doma nějaký knižky, telku a Fousek docela slušnou sbírku desek, takže jsem si nemoh na nic stěžovat. Matka prodávala v nějakejch potravinách nebo kde, nosila spoustu žrádla, jogurty s propadlým datem, rohlíky, salámy, pomeranče. Celkem veget, vole!

            Asi po tejdnu ale Fousek začal chodit do práce na odpolední, já ani nevím proč, jestli povýšil, nebo jestli chodil jinam... Víš, že mám fachu na háku, ne tak cizí. A začal problém, samýho mě to po hospodách přestalo bavit a tak jsem seděl „doma“ a čuměl na telku, nebo si čet, nebo se tvářil, že něco píšu a tak a Růža, ta matka si mě najednou začala nějak víc všímat. Pořád nějaký pozornosti - kafíčka, chlebíčky, povídání o starých časech a o chlapech a ženských a znáš to... No, asi po čtyrech dnech jsem kapituloval a vlezl s ní do postele. Jako, nešukala špatně, ale vedla takový pitomý řeči, jako že by to bylo fajn, kdybych zůstal na trvalo, že by se o mě ráda starala a tak. Ty vole, já bych přežil všechno, ale vždyť ona měla vyndavací zuby! Kurva, to nešlo, ty vole! Mě se o těch zubech pak i zdálo, už  mi ani nechtěl stát, ale ona si vždycky poradila, no zkušená teda byla, to musím uznat! Jenomže, pár dní na to, vyrazil jsem si ten den do hospody, protože už jsem toho měl dost, přijdu takhle večer domů a slyším z obýváku hádku. Řvali tak, že neslyšeli, že už jsem přišel, tak si to chci potichu zašmoulit do svýho pokoje, ale něco mě zarazilo a já jsem poslouchal. Fousek se nějak domákl, že mu šukám matku a tak jí četl levity, jenomže mu nevadilo, že mu dělám „fotra“, ale šlo o něco jinýho, vole. Vyčítal matce, že mu zase přebrala frajera! No, slyšíš dobře, Fousek je teplej a přitáhl mě do baráku jenom proto, že si myslel, že budem šustit spolu. No, fakt! Potom si všiml, že je šmíruju, tak vletěl do chodby a hochu, takovou žárlivou scénu, s trháním si košile, házením klíčů a baterky o stěnu, klečením na kolenách a objímáním mých nohou mi doma stará nikdy v životě nepředvedla, oproti Fouskovi byla béčko! A ta stará rašple se tomu jenom chlámala a provokovala ho. Najednou jsem prostě dostal takovej strach, že jsem chytil zpátky bundu na věšáku, tak chvatně, že jsem si urval poutko, co mi před tím přišila a utek jsem. Je to asi tři neděle a jsem od té doby prvně v hospodě, protože jsem měl strach, že ho někde potkám. Dobrý, co?!“

            Normálně bych se asi válel smíchy po podlaze, Babouch šuká důchodkyně a balí ho buzeranti, ohromná hlína, haha, ale tentokrát mi do smíchu nebylo. Řek jsem něco v tom smyslu, že je to teda blbý, nebo nějakou podobnou hovadinu a když se došoural Vochomůrka s dalšíma kouskama, tak jsem ho už odmítl a zaplatil, Babouchovi jsem koupil ještě jedno, za historku a taky proto, aby nešel se mnou. Chtěl jsem s někým bejt, ale s gerontofilním buznolapkou rozhodně ne, ještě že ho nenapadlo, že by se mohl nastěhovat ke mě, smrad.

            Vyšel jsem na ulici, ušel pár kroků a opřel se o přečnívající výlohu obchodu. Nahmatal jsem cigarety a došlo mi, že už nemám sirky. Možnost vrátit se zpátky do hospody jsem vyloučil, třeba půjde někdo okolo. Vzhledem k faktu, že bylo půl druhé to byla poměrně odvážná myšlenka. Ale jo, zespoda ulice se blížila pomalým krokem nějaká mladá holka v černým, se světlým batohem na zádech.

            Velice pomalu a nenuceně jsem vystoupil ze tmy na chodník ozářený neony a světlem z výkladu, aby se nelekla a když přišla trochu blíž, oslovil jsem ji.

            „Slečno, promiňte prosím, neměla byste oheň?“

            Podívala se ně mě hlubokýma tmavýma očima, jako by mě rentgenovala. Rozpačitě jsem se usmál a ona taky. Věděl jsem, že tahle holka určitě bude mít oheň... Měla!