Vztah

Jaké to je
čekat na ni?
Jaké to asi je
klepat se nervozitou,
jestli vůbec přijde?
A když přijde,
co jí řeknu?
A o čem budeme mluvit?
Nebude se nudit?
Asi se zblázním.
Tohle znamená
těšit se na něco?
Jo.
Těším se.
Strašně moc se těším.
Na ni.
Proč se mi tak
klepou ruce?
Jsem nervózní?
Možná.
Mám strach?
Možná.
No hrůza.
Co vlastně řeším?
Budu se jen dívat.
Budu se dívat,
jak se najednou,
z ničeho nic objeví.
Budu se dívat
na její chůzi.
Zvolna,
jak se bude přibližovat,
spatřím její úsměv,
její krásné oči,
vlasy vlnící se
na její šíji.
Až se přiblíží,
zase zdřevěním.
Jako vždycky.
Proč pokaždé
ztratím hlavu?
Jsem blázen.
Takhle přece nikdo nepřemýšlí.
Hmm,
tak jsem výjimka.
A ona to ví.
Musí vědět,
co cítím, když
slyším její smích,
když mě její dech
hladí na krku,
když cítím
vůni jejích vlasů…
Ach jo.
Je tohle láska?
Sám nevím.
Těch pocitů je tolik,
že se v nich
pokaždé ztratím.
A ona?
Zatím přišla pokaždé.
Nejspíš jí nejsem ukradený.
Má mě ráda?
A co,
až mě políbí?
Pak na rtech ucítím
dotyk
studeného skla.
Jako vždycky
se ve mně zvedne
vlna vzteku.
Ale ten monitor
rozbít nemůžu.
Už bych ji
nikdy nespatřil.