Jabloň IV.

(7)

 Po velké lásce se srdce musí nejdříve uklidnit a znovu najít ztracený rytmus poklidných duší.

 Mozek musí přestat lyrizovat běžné úkony života, které bez ni stejně ztrácí smysl.

 A hlavně: oči se musí bedlivě dívat všude okolo a uši pozorně naslouchat šelestu citů, protože ona může být ukryta kdekoliv.

(8)

 Až v polích potkáte docela mladou dívku s tváří tak jemnou, že z mozku zmizí i poslední záchvěvy zloby a tón smutku, možná pochopíte, proč básníci píší básně.

 Až ucítíte lehký letní vzduch po dešti, který nadzvedává drobné chomáčky sena, doposud ležící na zelené trávě, a uslyšíte šepot skromně malého vodopádu, možná pochopíte, proč léto vyhání milence z měst.

 Až spatříte drobné děťátko, pro které je vším světem matčino objetí a oblohou matky zářivé oči, možná pochopíte, co je to láska.

(9)

 Chtěl bych o tebe začít novou hru, protože doposud mi v rukávu zbylo pár vysokých karet a už umím lépe zacházet s rozdanými trumfy.

 Jsem bezohlednějším hráčem a už se neslituji nad pláči soupeřů; proto bych chtěl o tebe začít novou hru.

(10)

 Nechť znovu rozkvete láska v tomtéž létě, jež ještě ucítíme na svých rtech. Nechť se znovu zrodí má radost i jen na krátký čas, budu si ji pamatovat věčně.