Ulice v úžasu

ULICE V ÚŽASU

Ulice v úžasu

Přijela i bryčka

Snad rovnou z muzea

Kde ale vzali koně?

Přijeli odevšad

Někdo až od všech čertů

Vítáme tetu, sestřenici, strýčka

Pro koně tráva na záhoně?

Rodinné setkání

kterých je teď tak málo

přespříliš osudů

na jednu neděli

Jako bych tam také byl

Dveře přede mnou jsou dokořán

Jako bych poznával to ovzduší

city jež zplaněly

V trámoví vzpomínek

chvíle jež uplývá je téměř řeholní

Soukolí paměti je blízko slz

občas se zadrhává

Hlas vzbouzí jiný hlas

Kulatá řeč se dere do uší

Někomu sláva třikrát sláva

„…vnuk se ted´učí na housle...

….prý ji moc trápí revma…

….představ si, že se zase rozvádí…

….nenechte se přece pobízet…“

Splašeně hovory uhánějí

přes obnažené kořeny

Hledám co není od krve

v tenounkých mžitkách

v předtuše dějů

než se stanou

V přesmyčkách odjezdú

je touha přijít znovu

V dusivém objetí Určitě Možná

je jak na neshledanou

V pokoji je náhle příliš klidu

Bez snahy jen tak ledabyle

předvoje stmívání

vítězí na zácloně

Poslední obraz. Před domem

čeká a už ani nečeká

bryčka a u ní smutná silueta

opuštěného koně