Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seISM
Autor
B3
03. Prosince 2002
Na kraji ulice, té blízko továrny na bombóny, mi lampa ozářila tvář. Večerní ticho modeloval cvrček jejích elektrických výbojů. Vyhrnu si nohavice. Vítr je jak vlnky Jadranu. Hladí a omývá mi lítka. Úplně cítím jeho kapky, kterak mi dopadají na tvář. Jak se lesknou a třpytí v umělém světle. Teď jakoby čas utíkal jinou dráhou. Zvrátím hlavu, abych pohovořil s nebesy o životě a smrti..
V Manchestru se Engels seznámil se životem dělníků. Filosofická čítanka se odcizila skutečnosti: ,,Výsledkem Marxova filosofického díla je osvobození dělnické třídy ve velké části světa.." Nebesa burácejí: ,, Zapomeňme na kasty!!"
Neblahá je myšlenka kolektivního štěstí. Tak podbízivá. Tolik beroucí odpovědnost osobnímu osudu. Krutá k individuu je myšlenka mravenčího spolubytí, kde se jedinec rovná nule a všem je fajn. Jistě, že je nutné potlačit ego, ale je nepřípustné toto provést mašinérií davu. Přiblížit se konci tohoto složitého procesu je nutné celoživotním sebepoznáváním. Jednotlivé osudy, myšlení a vědomí běží paralelně na odlišných nitkách v těch nejtenčích rozdílech. Nelze nastavit jakýkoli systém tak, aby obsáhl veškeré vědomí, aniž by toto vědomí nedělil do uniformních tříd.
Cestou k ženě domů přemýšlím, zda-li naleznu řád v sobě a už vůbec zda-li nalezneme společný řád v domácnosti, bez maximálních ústupků vybíhajícím až někam k prahu společného neštěstí. Naleznout tento řád je práce na dlouhá léta – tato léta a toto úsilí násobte miliardami osudů, mentalit, vědomí, myšlenkových pochodů, generačních náhledů, duševních nemocí, okamžitých nálad a emocí, inteligenčních kvocientů, osobnostních kvocientů a dalšími těmi odlišnostmi, které připravují člověku různé šance do života. Nakonec vyjde počet let (zaokrouhli na miliardy), která uplynou, než se podaří jakýkoli ismus, nastavit do podoby akceptovatelné pro všechny. A to aniž bychom museli, jako jednotlivé identity, ustupovat až někam k prahu společného neštěstí.
Na kraji té ulice. Té blízko továrny na bonbóny, už nebude svítit lampa. A ráno nevy
jde slunce.