Konec starého a shnilého Písmáka

Myslím, že vliv je jasný. Děkuju všem za inspiraci. Rozhodně nechci říct, že to takhle na Písmákovi vypadá. To každopádně ne. Spíš právě naopak. Dokonce věřím tomu, že tohle se tady nemůže stát. Ale co kdyby přeci jen... tak to berte jako takový malý varování do budoucnosti, kdyby vás náhle posedla touha být obdivovaní a nic nedávat. Je to taková Písmácká apokalypsa. A té se můžeme vyhnout.

Je cosi shnilého ve státě Písmáčím,
cosi, co dráždí zrak i čich.
A něco divného, nač rozum nestačí:
to, že tu dávno nezní smích.

Jen vlastní velikost a sláva z úspěchů,
jež zaslouženy nejsou umem.
Ty básně bez citu, napsané ve spěchu,
hnus uskutečněn nerozumem.

Bolí mě u srdce vidět ten žal,
vědomí, že to nezměním.
Mažu teď z Písmáka, co jsem kdy psal.
Vždyť zabíjejí Umění!

Hrdobozi
Ohněplání
Tesknobrzy
Tišeptání
Znechuctění
Skálopuku
Bouřechvění
Srdcetluku

Nejen já, i Bůh teď ztich
na Písmáka vkročil hřích.
Pryč je láska, štěstí, zpěv.
Umění teď cedí krev.

Pak jsem se probudil ležící na břiše.
Zjistil, že propiska, co psala - nepíše.
Zjistil, že revolver, co střílel - nestřílí,
tak jsem se zadumal, pomyslel na žíly...

A to nejsou k dostání pořádný žiletky...

---