Most

                  Povím vám teď příběh krátký,

byl most, však léty dosti vratký.

Pod ním řeka – v létě mírná,

na jaře však jak saň divá.

Řadu let sem vedla cesta,

kéž už se mi o ní nezdá.

Křížek na břehu jen zbyl.

Já s kamarádem každé jaro,

mával slunci, co se smálo.

Toulali se dnem i nocí,

krajem, kde bdí jenom vlci.

Znenadání pod skalami –

řeka, v ní pak jarní tání.

Krása, o které jsem snil.

Tolik šťastný – plný mládí,

tak jen ať se vydovádí.

Však neměl jsem ho nechat jít,

na mostě tom skotačit.

Já volal, křičel ze všech sil,

pak do očí se vlily slzy,

s proudem tělo jeho mizí,

v srdci prázdný smutek zbyl.

1. prosince L.P. 2002