Jsem Láska

Jednoho dne jsem otevřela oči a náhle mě oslepila nádherná záře, všude kolem nádherně jasné barvy, tolik lidí v překrásných šatech, ze všech stran slyším zvonivý smích.. Kolem mého lůžka stojí postavy, muži a ženy, tváří se tak zvláštně a přitom mile! Z té tajemné dámy nemohu odtrhnout oči! Kdo je to? Jakoby vyslyšela mé zmatené otázky, naklonila se blíž a sametovými rty a medovým hlasem něžně povídá:„Jsem závist, dítě moje..“ Nerozumím tomu, je tak krásná..!

Těkám očima z jednoho na druhého, proč je tu vše tak nádherné? Jako by se život zastavil a zbyla tu jen radost a zábava! Ale kdo jsem potom já? Co tu dělám?!

Nakloní se ke mně starší pán, dívá se tak zvláštně..Z jeho očí září tolik míru a pokoje, až se mi z toho točí hlava..

„Jsi láska, dítě…“ Láska?? To slovo ještě existuje?! Proč zrovna já..

Vstanu z lůžka, veškerý hovor náhle utichá, jen šustění dámských rób občas prozradí, že ti lidé nejsou z kamene. Nechápu, všichni byli tak šťastní.. Zkazila jsem něco, cítím to.. Snažím se alespoň očima usmát, ale všichni se obrací zády..

Co je to slané, co cítím v očích a na rtech.. Slzy.. Sotva jsem se zrodila, už jsou potíže.. Možná že bych měla raději umřít..

Do místnosti náhle vstupuje sama Moudrost, její osobnost rázem všechny zastínila, opět takové ticho.. „Vítej mezi námi, lásko, neplač, nevzdávej se..Celý tvůj život bude jeden velký boj, někdy krutý a někdy velmi příjemný. Ostatní tě nebudou mít v oblibě – kde je Láska, tam ani Rozum ani Svědomí neobstojí, máš tak velikou moc, že se to ani slovy popsat nedá..“

„Mám opravdu nelehký úkol. Své nádherné šaty jsem svlékla, nepotřebuji být krásná napohled, důležitější je mé poslání! Prý si mám dávat pozor, lidé jsou velmi různí, nevědí co chtějí a když je ještě navštíví Láska.. Za pár dní mě prý poprvé pustí do světa, mezi lidi! Tolik se těším..!

Prý se toho musím ještě tolik učit..Vím, že bych neměla, ale kašlu na nějaké učení, jsem Láska, vím přeci, co je mým úkolem! Dočkala jsem se.. chodím si tu skrytá mezi lidmi, všichni se tváří tak odmítavě, bolí mě z toho u srdíčka.. Budu mít asi kupu práce..

Prý si mám dávat pozor, abych nezamilovala někoho do člověka, s kterým by si nerozuměl! Na to taky kašlu, vždyť láska je krásná sama o sobě, nezáleží, kdo koho miluje!

Dotýkám se lidí, jednoho po druhém..ach, to je nádhera, všichni najednou mají objekt svého zájmu. Svou práci dělám vážně dobře!

Ach ouvej, pochvala se nekoná, co to?? Prý se chovám jako dítě. Jsem dítě! Prý se kvůli mně lidí trápí..Když se zadívám pozorněji, musím bohužel uznat, že výtky jsou oprávněné, tolika lidem jsem způsobila bolest. Stydím se, vážně se stydím, a je mi to tak líto..

Dostala jsem druhou šanci, jenže mezitím uplynula spousta času. Budou se lidé chtít od svých vytoužených obětí odpoutat?? Bude to těžká práce, ale snad mi budou lidé ještě věřit..

S bušícím srdcem plným nejistoty vplouvám znovu mezi lidi, znovu rozsévám dotyky..kouzelné dotyky..Stala jsem se skromnější, už mi nezáleží na kvantitě ale na kvalitě! Znovu cítím slzy, tentokrát však slzy štěstí a radosti, protože tentokrát má moje práce pravý účinek, lidé jsou opravdu šťastní, mají otevřené oči, milují se…

Ulevilo se mi, teď to hlavně nepokazit!