Absurdní

Hledí před sebe

svět jí nezebe

nehladí si tvář bolestí zlou

jen se ptá, kam všichni jdou

Svět kolem nás

počítá každej hlas

absurdita, nebe, země

křik divokých pávů ve mně

Snad odejde na věky..

či proti ní mam návleky

absurdní je ten náš svět

odlep se a vzleť

Ostraha končí tam

 kde vede cesta ke hvězdám

zdál se mi sen

že šeptá píseň lživou čtyřem zdem

Koho odpuštění bolí

ten k hříchu lehce svolí

či naopak je to snad

že absurdní je ten pták

Leť do nebes

až ke hvězdám

čistou zprávu nes

nebeským princeznám

Teplá noc a chladný den

přeji štěstí lidem všem

však celé to absurdní k smíchu je

že následuje vyjeté koleje

O opaku přesvědčí mě

snad jen bytost z jiné země

k popukání pohled zlý

však ne každý to dobře ví!