Princův šťastný den

Byl krásný slunný den.

Princ vyjel si na koni s družinou ven.

Jeli až v hluboký les,

Princ hrdě se na sedle nes.

Ptáci na větvi zpívali

Všude ševelící stromy

Princ díval se kamsi do dály

A pozoroval hory

Pak si dal s družinou závody

„sejdem se pod skálou u vody“.

Pobídl svojeho oře

Oblečen krásně leč spoře

Náhle se rozhrne křoví

Co viděl kůň , ale kdoví

Vzepjal se na nohy zadní

A teď si princátko spadni

Rána jak když vystřelí dělo

Na zemi přistálo veličenstva tělo

Kůň prchá kamsi do houští

„jsem špatný jezdec“princ připouští.

Zvedl se na odřené nohy

zjistil že k pajdání má vlohy.

Vypadal spíš jako vandráka strýc,

nežli dřív voňavý královský princ.

Lesem vleče svoje tělo,

najíst a odpočinout by se mu chtělo.

Vtom světlo naproti září,

Úsměv se objevil na jeho tváři.

Popošel sedl si do mechu

vtom vidí zřetelně macechu,

jak strká nádhernou dívku,

ke kozám, do jejich chlívku.

Slyší, jak říká ta macecha.

Že jí tu do rána zanechá.

Jen ať spí v chlívku či venku,

ať nevzbudí Dášu a Lenku.

Macecha hrdě pryč kráčí,

Baruška kapesník smáčí.

Spravedlnosti nepoznala

od doby, co macecha tatínka si vzala.     

Já jsem nebyl zvyklý chodit

ve tmě a tak sám.

Já viděl dívku travou brodit.

Já řek jí“prosbu mám.“

„Ukažte mi cestu domů,

já rád se odměním.

Jsou tu sovy a sto hromů,

váš osud pozměním.“

Ona se jen usmívala

a já jí moh závidět.

Když se na mě podívala

zatočil se se mnou svět.

Řekli jsme si o všech věcech.

Připadá mi, že jí znám.

Spustil déšť. Já v mokrých šatech,

náhle dívku objímám.

Vyšli jsme na kraji lesa

bylo vidět na náš hrad.

A já viděl dívku nesa,

že jí mám upřímně rád.

Na hradě pak oblékli nás

ve svatební šatstvo.

A na svatbu přilétlo včas

místních lesů ptactvo.