KDYŽ NEJEDE AUTO

Marek sešlápl pedál od plynu a rozjel poštovní dodávku po ulici, která vedla k neširoké křižovatce pod mostem. Zařadil se za jedoucí auta po tramvajových kolejích, ale když dojel na křižovatku, padla na semaforu červená. Zůstal stát a upřel zrak na světla semaforu. Netrvalo to dlouho a červenou vystřídala oranžová a po ní zelená. Chtěl dodávku rozjet, jenže její motor náhle zmlkl. Otočil klíčkem v zapalování. Ozvalo se jen jakési zaskuhrání.

„Zatraceně, to snad ne.“ Řekl si a znovu se snažil nastartovat. Marně. Za ním se ozvalo troubení. Opět otáčel klíčkem v zapalování a zase nic. Troubení řidičů v koloně za ním zesílilo.

„Tak se všichni utrubte!“ Vykřikl naštvaně a chtěl zapnout blikačky. Ty však nefungovaly.

„No to bych do toho kopnul!“ Vyhrkl nakvašeně a mával rukou z okna, aby jej auta začala objíždět. První auta ho hned objížděla a řidiči v nich se zrovna netvářili radostně.

 Netrvalo dlouho a zacinkala za ním tramvaj. Chvíli na ní hleděl jako na zjevení přes zpětné zrcátko. Cinkání se stupňovalo.

„Tak mě objeď!" Vykřikl na ní vykloněný dveřním okénkem. Cinkání začalo být nepřerušované a ozvalo se také troubení aut za tramvají.

„Co tady pošťáku blokuješ provoz!“ Křikl na něho řidič tramvaje.

„Já tu asi stojím schválně. Prostě mi to chcíplo. Ať mě někdo pomůže odtlačit na stranu.“ Odpověděl mu a dveře tramvaje se otevřely a z nich vystoupilo několik cestujících. Ti hned začali dodávku tlačit z kolejí. Ta se vzápětí ocitla před kamionem a jeho řidič hned troubil.

„Kam jste mě to dotlačili! Tady je zábradlí. Na chodník mě nedotlačíte!“ Řekl jim, zatímco troubení kamionu pokračovalo. Zakrátko se řidič kamionu vyklonil dveřním okénkem a hlasitě zahulákal: „Jste se zbláznili ne! To se mu mám vyhýbat!?“

Troubení ostatních aut zesílilo a brzo několik řidičů vystoupilo a začalo nadávat.

 Marek se chytil za hlavu a vystoupil též  z dodávky, zatímco ti co ho odtlačili, rychle nasedli zpět do tramvaje.

„Já za to nemůžu. To oni mě sem dotlačili!“ Pronesl ke všem  řidičům.

  Tramvaj se rozjela a za ní  se rozjela i dlouhá kolona aut. Kamion s přívěsem po chvíli chtěl dodávku objet. Vjel pozvolna do protisměru, když proti němu vyjel jiný kamion, za kterým byla tramvaj. Náhle byl ucpán provoz v obou směrech.

„Všechno je kvůli tobě, pošťáku pitomej!“ Křičel na něho řidič kamionu.

Vzápětí se objevilo několik vystoupivších řidičů. Kolony aut záhy stály ve všech směrech ke křižovatce. Marek si připadal jako v nějakém zlém snu.

„Odtlačíme ho nahoru za ten most.“ Řekl jeden z řidičů a dodávka poté byla tlačena po kolejích pod most. Houkající jedoucí hasičské vozy v protisměru však tlačení dodávky přerušily a on pozadu jel z mírného kopečku na zpět.

„Já ho odtáhnu!“ Zvolal pojednou jeden z nově příchozích řidičů a za chvíli před dodávku přijel se svou dodávkou.

„No to je skvělé!“ Zaradoval se naprosto zdeptaný Marek a uvázal konec lana pod předním nárazníkem dodávky, aby pak zbledl jako svíce. Protože zjistil, že ze zvyku zaklapl dveře od dodávky a klíče zůstaly v zapalování.

„To jsi teda posr...!“ Rozkřikl se jeden z řidičů. Několik aut projíždělo křižovatku v protisměru.

„Vole! Čím přemejšlíš!“ Křičel jiný řidič a brzo se shlukla kolem něho a dodávky početná skupina naštvaných lidí.

„Rozbiju klidně okno u dveří!“ Řekl totálně naštvaný řidič kamionu, ale to už se ozval zvuk policejních sirén a výbušnou atmosféru policisté rychle uklidnili, zatímco Marek byl propocen tak, že by se na něm vše mohlo