Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se***
29. 12. 2002
6
0
1993
Autor
houba
Roztáhnu křídla
ve větru své bolesti.
Odletím pryč
z krajiny neřestí.
...... sotva se stanu lepím člověkem.
houba 10.3.2003 ->
Uff! Videl som to uplne inak! Bolest je to co naozaj kridlam dava silu...
Videl som cajku (=racka?) alebo albatrosa ako nehnuc kridlami
iba silou vetra je vznasany nad vodami.
Videl som, ze len bolest nas casto dokaze vzdialit od nasich neresti...
Videl som v tom skutocnu zmenu, ktora vsak je vo vecnom cykle, spirale.
Neo, Neo - znovu, znovu cely cyklus -> bolest, kridla, chvilku vydych a kustik zlepsenia...
Viem, som NeoMylny optimista! :-)
PS. Inac nejde o to male zlepsenie! On ten zvysok bude aj tak kazdemu spravodlivo odpusteny! :-)))
Ludvoděj : mrzí mě, že jsi zmaten, ale sebevražedné tendence v tom nehledej ani náhodou :o)
to je prostě o tom, že sám před sebou člověk neuteče a že útěk (úlet) není řešení :o)
jsem zmaten........ neboť nevím zda "roztažení křídel" nemá náhodou něco společného se sebevražednými tendencemi?.......nebo jsou to křídla optimismu?....nebo jak čtenář chce?
stanu se lepším a ještě lepším, až budu nejlepší na celém světě:) Wolker to sice psal s jiným slovem, ale řeší to někdo?
křídla motýlí a křídla ve větru... docela mne to inspiruje, i když se také asi tím nestanu lepším. Tip*