Loďka v dešti

Už druhý den na řece prší. Voda shora, voda zespoda. Ťuk,ťuk,ťuk...Kapky deště ťukají do pláštěnek, ťukají do loďky, padají do vody. Udělá se kroužek, zprostředka vyskočí panáček. Rozhlédne se po světě a zase se rozplyne po šedé hladině. Tisíce panáčků, vteřinu za vteřinou dělají pořád totéž. S chutí prožívají své kratičké životy. Vodáci jsou poschovávaní na břehu ve stanech a nechávají řeku jen pro nás. Kalný proud uhání rychleji, než je obvyklé. Chvílema pádlujeme, aby nám nebyla zima. Nedržíme se za ruce. Neříkáme si "Miluješ mne. Miluji tě." Jen občas srovnávám loďku, aby plula pěkně uprostřed řeky. Břehy mizí v šedivé dešťové cloně. Zůstávame jen my dva a voda. Začínáme se těšit na teplý oheň, večeři a suché spacáky. Už brzy přistaneme. A déšť nám bude celou noc na stanovou celtu hrát to svoje ťuk, ťuk, ťuk. Bude hrát tiše, nebude nás vůbec rušit.