Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

ÚTĚK DO SKAL

08. 08. 2003
2
0
2778
Autor
fungus2

TATO POVÍDKA SE ODEHRÁVA ZA TZV. SEDMILETÉ VÁLKY KDESI V ČECHÁCH.

Dusot koní se rozléhal vesnicí a první stavení začínají hořet. Václav Zvonický se krčil se šavlí v ruce za nízkou zdí. Za ním stála jeho vyděšená manželka. Oba pozorovali, jak jezdci na koních podpalují další domky.

„Drž se pořád za mnou.“ Řekl jí a přikrčen se rozeběhl podél zdi. Ona ho následovala. O chvíli později je spatřil jeden z vojáků. Vytáhl šavli a rozjel se k nim.

„Skrč se!“ Vykřikl a přitom se rozeběhl proti cválajícímu koni. Pruský voják se vzápětí rozpřáhl svou zbraní. On v posledním okamžiku uskočil a sekl jezdce do nohy. Voják vykřikl. Prudce se ohnal šavlí. Oba muži zkřížili čepele zbraní. Václav vzápětí bodl vojáka do boku. Ten se v sedle koně naklonil a on jej pohotově stáhl na zem.

„Zadrž toho koně!“ Křikl na Marii a zároveň z boku sedla vytáhl křesací pušku. Další pruský voják se k němu blížil. Zalícil pušku. Jezdec na koni vytáhl pistoli. On však stiskl spoušť dříve. Třeskl výstřel a puška se zahalila do bělostného obláčku. Voják se v sedle koně zvrátil a pozadu se zhroutil k zemi. Pravá noha mu zůstala v třmenu a kůň jej táhnul po zemi.

„Rychle naskoč!“ Řekl Marii a obratně se vyhoupl do sedla a Marii rychle pomohl. Oba se poté rozjeli. Pruští vojáci jejich útěk vzápětí  zpozorovali.

 Na samém okraji vesnice se jim postavil do cesty voják na koni. Přes hřívu koně viděl blížícího se vojáka.

„Drž se pevně!“ Stačil ještě říct. Čepele šavlí o sebe zařinčely. Pruskému vojákovi vyrazil šavli s ruky. Hned na to projeli kolem posledních dvou stavení vesnice.

„Za nima!“ Zařval velitel vojáků. Za okamžik se čtveřice jezdců jala je pronásledovat.

  To už kůň cválal s nimi směrem ke skalám, nacházejícím se nedaleko vesnice, z které stoupal teď černý dým.

„Jedou za námi!“ Řekla mu Marie vyděšeně.

„Musíme jim zmizet ve skalách.“ Mínil a začal pobízet koně ještě k většímu běhu. Skály měly již před sebou, když za nimi třesklo několik výstřelů. Jedna kulka se zaryla do kmenu stromu, kolem kterého projížděli.

„Doženou nás!“ Ozvala se opět Marie.

„Ve skalách budeme mít větší šanci jim zmizet.“ Řekl a navedl koně mezi skály, kde kopyta koně začala mezi skalisky dunět ozvěnou. Pronásledovatelé vjeli taktéž do skal.

 Po chvíli vjeli na prostranství mezi skály, z něhož nevedla žádná cesta. Zoufale se rozhlédli do všech stran.

„Rychle zpátky!“ Rozhodl a otočil koně na zpět. Vjeli na cestu mezi skály odkud přijeli. Na konci cesty  se však objevili dva vojáci. Ocitli se v pasti.

„Teď už nám neutečete!“ Zvolal jeden z nich.

„Snaž se někam schovat!“

Marie seskočila rychle z koně a on též. Oba vojáci sesedli a vrhli se okamžitě na něj. Hned byl seknutý do ramene. Zatnul zuby a dál šermoval. Vykryl svou šavlí čepel šavle jednoho z vojáků, která směřovala na jeho hlavu, přičemž se přikrčila a bodl onoho vojáka do břicha. Ten zasténal. Zavrávoral a sesul se podél skály na zem. Druhého vojáka to rozzuřilo a on před ním začal za šermování ustupovat. Objevili se ještě dva zbývající vojáci. Ocitl se opět na prostranství mezi skálami.

„Zabil Alfréda!“ Vykřikl ten voják, který s ním šermoval.

„Zkoncujte to s ním. Já se podívám po tý krasotince!“ Vykřikl jeden z těch dvou, co přijeli.

„Nééé!“ Zařval Václav, tak pronikavě, až se jeho výkřik mnohonásobně odrazil od stěn skal, ze kterých vzlétlo několik ptáků. Nohou odkopl svého protivníka a několika skoky se postavil doprostřed prostranství.

   Vojáci k němu vykročili. Věděl, že nemá proti nim šanci. V tu chvíli  modré nebe rozčísl oslnivý záblesk. Vzápětí udeřil do skály za zády vojáků blesk. Zem se otřásla, přičemž  ztratil rovnováhu a padl na zem. Za hromového rachotu se zřítil obrovský kus skály. Na okamžik ztratil vědomí.

 „Modlila jsem se a Bůh mé modlitby vyslyšel.“ Řekla mu Marie, když se začal probírat z šoku s hlavou v jejím klíně.Poté zrakem spočinul na  spadlé skále. Na  místě, kde předtím stáli vojáci, jim skála vytvořila náhrobek.

 


fungus2
17. 11. 2003
Dát tip
Tak to mě těší. Díky!

Zilla
17. 08. 2003
Dát tip
O tom nepochybuju!;o)

Zilla
16. 08. 2003
Dát tip
Povídka je to docela pěkná, ale chtělo by to něco víc... Přece jenom útěk dvou lidí před vojáky, které pak zachrání zásah zhůry...to se mi zdá málo... (A pozor na slovosled, některé věty jsou dost neohrabané)

fungus2
16. 08. 2003
Dát tip
No je to tak trochu podle jedne pověsti. Snad se budu postupně zlepšovat.

sicco
08. 08. 2003
Dát tip
kovbojka odehrávající se v čechách, nic víc, nic míň. Navíc ukončena Božím zásahem, což už je velmi otřelé klišé. Když chceš psát povídku z historie, musí být zasazena do historických reálíí, to jest že nestačí jen strohý popis zbraní. Nakonec postavy, alespoň ty hlavní musí mít duši a pokuď možno pusobící reálně. Zkus si přečíst nějaký historický román a zjístíš o čem mluvím.

fungus2
08. 08. 2003
Dát tip
No nevím, jestli to byl zrovna boží zásah. To, už je věc názoru toho či onoho.

Fairiella
08. 08. 2003
Dát tip
N´áhodou, kovbojka odehrávající se v Čechách je moc super. Navíc jsem ještě neviděla kovbojku s šavlí. :-) Fakt dobrý, Fungusi a funguj dál. Piš a nedbej na nelidská horka... ! :-)

fungus2
08. 08. 2003
Dát tip
o)))¨Děkuji. Přijímám i negativní kritiku. Mám stále co zlepšovat.

Fairiella
08. 08. 2003
Dát tip
To jo, ale už dlouho si sem nic nenapsal, tak to koukej napravit, nebo nebude co kritizovat. :-))

fungus2
08. 08. 2003
Dát tip
Neboj mě tu povídky pravidelně vycházeji v pondělí a v pátek

sorry fungusi:o))ale to máte vždycky v pondělí a v pátek ve škole sloh???.o)

fungus2
08. 08. 2003
Dát tip
Já nejsem, už dávno ve škole o))))

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru