Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seUž žádný playback
Autor
mario_di_fiore
Nebylo snadné propadnout až sem skrz černou díru děje,
někdy to zkus jít jen tak poslepu a nenarazit příliš.
Andromediny mlhavé šaty sklouzly z hornatých ramen,
odknoflíkovaly hrom do nekonečného prostoru
a opilé stromy větvemi vypotácely dusnou harmonii.
Zažloutlé, potrhané svědomí se přikrčilo v roští ve chvíli,
kdy blesk počal s oblohou chvíli těhotného očekávání,
co světýlky chodidel vypaluje další příběh do proudu vzpomínek.
Stál v dálce na obzoru a brousil si svůj poslední zub,
ve víře v záhubu svého posledního kariéristického bezvědomí.
Natahoval ke mně zvětralou náruč s prošlou záruční lhůtou,
čas si údivem klekl do rozsypaných čar v dlaních.
Báseň zlomila slovem svou poslední sloku v kotníkách,
konečně jsem nahmatal lano, pevně ho sevřel a zhoupl se.
Úder zvonu jeho srdce zazněl krajem…
Pro mě naposledy v přímém přenosu.