II. zápisek

 II.

Šel jsem městem, když v ránu tu,

spatřím hromádku peří, jak pod lampou se choulí.

Popošel jsem blíž (jen kroků pár)

a bez víry v své oči hledím,

na anděla,

křídla zlomená,

jak na šalmaj líbivý requiem si hrá.

Peří zmoklé a oči barvy severního moře

slzami zalilo mu jakési přeukrutné hoře.

Poklekl jsem

a do tváře mu pohlédnuv,

spatřil jsem úzkost,

možná i pohrdání,

naději, jak se nad utrpením sklání,

snad špetku moudrosti

a smrti odevzdání.

Chtěl jsem se zeptat, co duši jeho trápí,

on však seděl dál,

s osudem vyrovnán

a jeho slzy dál kropily mou kápi.

Poslouchal jsem mlčky jeho přenádhernou píseň,

niance tónů vzešlých z nadpozemských sfér,

Když v tom…