Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seO svařáku a skořici
Autor
malar
Pokud jsem někoho urazil a opravdu tam bydlí, tak se velice omlouvám.
Tak právě si popíjím svařáček. Je z červeného vínka, slaďoučký a se skořicí. Normálně nemám skořici příliš v lásce. Nejraději bych ji poslal pracovat do továrny na špunty do vany, ale teď mi nevadí. Dává tomu svařáku takovou zvláštní chuť, takovou bohatší. Takovou opravdu zvláštní. Skořice. Už to slovo zní jako název nějaké zapadlé vesničky.
Kde bydlíš?
Ve Skořici.
Kde?
Hmmm.
A co tam jako máte v té Skořici?
V tom.
Cože???
No, prostě to není ta Skořice, ale ten Skořice.
To je zajímavé. A co tam jako teda v něm máte?
Máme rybník, kostel a hospodu.
Jojo. Hospoda ta je všude. Dem na jedno.
Třeba i na víc.
Vojtěch byl veselý, ctižádostivý mladý muž, který studoval v Prahovi. Už ani nevím co, ale báječně rychle pil rum. Obdivoval jsem ho. Ten to klopil. A ani se u toho netvářil jako já při rozkousávání rozinek. Ty přímo nesnáším. Pak z něj vylezlo, že jako dnes (opravdu náhoda) má svátek a prý si musíme dát něco silnějšího. Objednal zlatou tequillu a pár řezů z pomeranče. Skořici chtěl po mě. Chechtal se opravdu hurónsky, že já jako Skořičan přece u sebe nějakou mít musím. Měl pravdu, měl jsem...