Polibek Stelly (Diva sedmitečná II.)

A tvar toho světla lze uchopit jen stěží

Někde na hranici stínu

 se však zrodila touha

 zhmotnit sen

-               

Nemohu si vzpomenout

Já vím

Chrámem jsem snad já?

Tys maltou a nápad stavitele

Tak jako člověk
rodíš se znova do nového dne
Byla družina devíti...

Ten příběh znám

Je prastarý
  

Byl vůbec?

Nikdy neskončil

Dokud budou psát mne

A já budu inspirací

Vidíš to...neskončil

Jen se mi zatoulal
Bojím se o svůj večerní úspěch

Poprvé...

Sama ve svém chrámu?

Ne, že na mne zapomenou
I ty

Pak i já svou devátou reinkarnací
Rozplynu se
Jako obrazy na vodě

Slzami bohů

Dokud nepřestane plakat nebe

Už hladina jak zrcadlo

Pojď ........ke mně maličká

Založíme nový rod básníků