Daemoon 5

už předposlední...

*** Vybral jsem to nejsilnější kouzlo z těch co znám. V zaklínacím postoji jsem zvolal: "KAL VAS FLAM"! Démona zalily jazyky z plamene já začal zdrhat než si na mě vzpomene Místo aby z plamenů ven vyšel démon celý vypotácel se jak z pekla - značne popálený Důvěra v mé schopnosti, vlila se mi do žil. A tak dalším Flamestrikem démona jsem složil. Mocná kouzla si však na mě v únavě daň vybrala a mě síla jen na jedno malé kouzlo zbývala. Z chodby vyšel další démon! A já jsem jen zíral. V pařátě svý, jak párátko, velikej meč svíral! Zařval, vyběh směrem ke mě jako vlna Tsunami. Čepel meče byla celá poleptaná runami! Utíkal jsem o svůj život běsem v patách hnán. V hlavě náhle vynořil se dost zoufalý plán. Zaběh jsem do třídy schoval se za dveře a marně modlil se, na bohy nevěře. Po běhu a strachem třás se mi hlas, když jsem odříkával kouzlo "IN QUAS". Naproti na zdi, Iluze pomocí, stvořil jsem dveře, jenž vedly ven do noci... Démon vběh dovnitř, a s lačným výrazem, vyrazil rychle ven mým dveřním obrazem... A jeho výraz byl naprosto bez změny, když plnou rychlostí naběhl do stěny! Malou bouli měl jen po tom do zdi tvrdým náraze. Omráčený zůstal ležet na špinavý podlaze. Na jeho smrt ani teď jsem neměl žádný záruky. Přiskočil jsem k jeho tělu a vzal si meč do ruky. Najednou bez varování, sám sebou meč pohnul... Asi bych o hlavu přišel, kdybych se neohnul! Chtěl jsem ten meč odhodit, ale nešel pustit. Začal souboj, který brzy v moji smrt měl ústit. Štěstí mě neopustilo. Když jsem zase uhnul, meč se zasek do dřeva a už tam krásně ztuhnul! Pořád ale nemohl jsem pustit ruku z jílce. A démon se začal hýbat. Po takový chvilce! Strach i vztek do síly přetransformoval se. Vytrh jsem meč z dřeva, když démon probral se. Půlobrat, z otočky mečem jsem ťal, skoro když démon už na nohy vstal. Kupodivu meč nebránil tomu mému útoku. Udělal jsem démonovi strašnou ránu na boku. Zařval jsem, až jsem se sám sebe lek... Zleva jsem kvartou mu po krku sek. Kdyby snad kontroval, odskok a paráda... Démon však bez hlesu jen padl na záda. Uklidněný uvěřil jsem, že snad pokoj dá už. Kolem něj se začla šířit černé krve kaluž. Pak mi došlo, že jsem nikdy meč dřív v ruce nedržel. Na chvíli jsem údiveně dech plícemi zadržel. Málem jsem zase se tím mečem sekl. Do toho v hlavě mi divnej hlas řekl: "Neboj se, teďka jsi můj nový Pán. O šermu předám ti všechno co znám..." ***

---