Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKřehké doteky
Autor
Jose17
Křehké doteky
Bolavé slunce nahá zem
a prázdno čišící do tváře
na mrtvém konci ledna
Na holo kolem dýchá mráz
a v ústech pomalu roztává
zbloudilá příchut´ zimy
V zákrutu silnice
na kostrách stromů visí
ospalky dlouhých nocí
Krákají vrány
jakoby se trhalo nebe
na tisíc malých nebí
Myslím na chvíli kdy tady bylo jaro
když právě v této utrápené krajině
ses napůl zeptala a napůl již věděla:
“Půjdeme ještě dál?”
V mých uších líbivá melodie
Ne ta, jiná, ještě líbivější
Varšavský koncert?
Přesladká až to zabolí
Tak křehká že snad by se rozplynula
když někdo mávne rukou:
Jak laciná…
Má ruka našla jinou ruku
nejistou zpočátku
Mé prsty se vklínily do jiných prstů.
Do pěti můstků křehkých jako slovo něha
po nichž se může přejít jen po špičkách
aby se nevyplašil
zázrak sbližování
Do pěti nervózních proutků
značících kde na probuzení čeká
dřímající vláha
Mezi pět lehkonohých poslů
přinášejících psaníčka
zrychleného dechu
depeše neurčitých příslibů
Do podávaných větévek odevzdání
a skrytého rašení
V šlépějích pozlacených tónů sbírám
co bylo poztráceno
v úprku měsíců a let
Ted´místo jara
a místo sladké melodie
jsou zimomřivé kulisy
V ospalé krajině na konci světla
pod lednovým sluncem bez života
jdu
na rukou rukavice
však v dlani stálé cítím
doteky malých štíhlých prstů