Hodina anglictiny

      Je pondělí ráno a já zase spěchám do školy. Za minutu zvoní, za mnou je však pouze půlka cesty. No co, vždyť je angličtina.

      Hodiny angličtiny mají trochu jiný ráz než je obvyklé u ostatních hodin. Ne, že bych chtěla znehodnocovat vyučovací metodu "dělejtesicochcete", ale myslím, že většina z nás se touto metodou příliš anglicky nenaučila.

      Naše učení spočívá v tom, že jednou za hodinu nás pan "studovaný" profesor zakřičí něco ve stylu "BE QUIET" nebo "SHUT UP". Takže popravdě tyto fráze už zvládám velmi dobře. Občas sice mrknem na nějaké to cvičení, ale veskutečnosti ho dělá buď pan profesor, nebo nejaktivnější z nás, naučení samostudiem.

      Vždycky mi bylo vštěpváno, že se nemám bát žádat o pomoc. A že kamarádi jsou od toho, aby ti pomohli, když si nevíš s něčím rady, ale ve škole jsem to nikdy příliš neuplatnila, až na jedinou výjimku. Písemné práce z angličtiny jsou totiž velmi kolektivní prací. Pro pořádek sedíme odděleně, ale to mám dojem neplní. to že si pan profesor čte svou oblíbenou knížku"jak se stát milovaným učitelem", nám umožňuje pracovat ve skupinách s pomocí učebnic a sešitů.

     není tedy divu, že známky z angličtiny napúrosto neodpovídají znalostem. Jsem sice ráda, že můj celkový průměr je o něco lepší, ale nejsem si jistá jestli tomu budu ráda i ve chvíli,kdy tu angličtinu potřebova budu.