Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Samota

04. 05. 2000

1592

Autor

Andílek

Je tu spousta křiku, smíchu a mě hlava třeští, vprostřed hluku já jsem v tichu a to ticho vřeští. Všichni jsou tu děsně veselí a mě smutek ničí, chtěla bych být v teplé posteli a zatím vítr fičí. Je mi těžko, je mi smutno a chce se mi řvát, ale musím přes to rmutno, musím se usmívat.

johanne

30. 08. 2004

Dát tip

nic moc

Andílek

12. 06. 2003

Dát tip

no to taky bylo smutne obdobi, sedmnact, to neni jednoduchej vek...

Andílek

12. 06. 2003

Dát tip

to se ani snad neda srovnat, ted kdyz ctu, co jsem psala, tak uz se sama sobe jen usmivam:)

prizzrak

27. 08. 2001

Dát tip

docela depresivní, proto se mi to asi líbí..*

velrybka

06. 07. 2001

Dát tip

hm:-( kdo tě nutí? tobě je líp v posteli? nenech se! vítr ve vlasech:-) příjemně šimrá:-) řev v ticho promění se a ticho v krásný zpěv zas rmutno v náděj překulí se ty budeš svítit jako květy pampelišek:-)(-:

valerinka

02. 06. 2001

Dát tip

tohle jsou přesně moje slova...cítím to stejně jako Ty a taky se to u mě často děje...je to zajímavé jak se člověk někdy umí přetvařovat až je to mrazivé...ovšem jednou to nevydrží a bouchne to...je to divný pocit...ale napsala jsi to opravdu dobře a za to *!