Fredyho první zásah

Fredyho první zásah

„Frede, Frede!!!! Je oběd, kde seš, ty  kluku?!!

Ale Fredy nevnímal, měl jinou zábavu. Poslouchal. Poslouchal zvláštní zvuk. Zvuk, který vydává bříško žáby, když na ní zprudka skočí se svými kanadami. Něco jako plop, prask,..... těžko vysvětlitelný a tak zvláštní….Dupl na další, aby si ujasnil, jak ho popsat, ale na nic nepřišel ani při páté rozdupnuté žabičce.

„Frede no tak!!! Vystydne ti to.“

„No jó, mami, už du .“

Cestou s vražedným úšklebkem rozmázl ještě jednu.

Odpoledne nevěděl co dělat, a proto přemýšlel. O praprasousedovic psu. Fredy měl sousedy rozdělené, lidi, co bydleli hned vedle nich, byli sousedi, ti, co bydleli vedle sousedů, byli prasousedi a ti, co bydleli vedle nich, byli praprasousedi. Proč? Jen tak, líbilo se mu to. Vymyslel to přece on.

Ten pes, to bylo tak zvláštní zvíře, asi 30 centimetrů vysoké, dlouhý ocas, kudrnatá hrubá srst, dlouhé visací uši, jakoby kropenatý čumák a bílá náprsenka, celková barva se pohybovala někde mezi šedivou, zlatou a hnědou. To byste museli vidět. A ještě něco, ta bestie příšerně štěkala, ale pořád, hlavně v noci, samozřejmě. Fredy nesnášel, když ho někdo v noci budil. Stejně jako ten smrad malej Niki, když se šel dívat jak září měsíc, no nezabili byste ho?  A přesně touto myšlenkou už se nějakou dobu zabýval. Nejdřív psa  a pak…….pá pá Niki.

Trvalo mu celý týden, než měl plán dokonale vymyšlený.

Příští den, v pět ráno, protože věděl, že praprasoused vstává kolem osmé, se sám vzbudil a potichu se vyplížil z domu. V ruce prak, na nohou výše zmíněné kanady. Zadem se dostal na jejich zahradu, tam měl hafínek boudu, byl na řetězu a jak se dalo čekat, štěkal. Ale jeho majitelé už byli staří, takže ho neslyšeli. Vyřítil se z boudy pozdravit nově příchozího, ale ten vylovil z kapsy šutr a mistrným, léta trénovaným, zásahem mu vystřelil pravé oko. Když viděl svou skvělou ránu, nálada se mu hned zlepšila. Pes samozřejmě stáhl ocas, svalil se na zem a začal příšerně kňučet. Byl hloupý a pomalý. Fredy měl dost času užít si ten skvostný pohled, dojít k němu a kopnout do něj. Pes odskočil a dopadl na levý bok, z oka mu vytékala krev spolu s bulvou, bývalou. Fredy neváhal a začal do psa zuřivě kopat, do hlavy, do břicha, hrudníku…..a nakonec, když už pes jen bezvládně ležel a sípal, skočil mu na krk. To psa samozřejmě dorazilo. Spokojený Fredy se ještě chvilku kochal svým mistrovstvím a pak rychle odešel, umyl si boty v kohoutku před domem a šel klidně pokračovat ve spánku. Něco mu říkalo, že tentokrát už ho nic budit nebude.

Měl moc zvláštní sny……..