Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMetro
22. 02. 2003
10
0
1648
Autor
Jenda
Metro
Jednou jsem jel, jako v životě
- z konečný na konečnou -
když mě vytrhl hlas:
"Láska, přestup na linku Ztracených"
Protože je to trasa ke mně domů,
dral jsem se ke dveřím – pozdě.
Vystoupil jsem na příští stanici,
Schizofrenie, odkud se nedá jet nikam,
jen sedět a dívat se, jak odjíždí vlaky
oběma směry...
Něco mě na tom zaujalo, ... Soukromě jsem se k tomu vyjádřil ... a taky si tipnu ...*
Hm.... Hm, hlas v reproduktoru vždycky nahlásí nějakou stanici. Jenže kdo má vědět, jaká bude ta další.. Proto spousta lidí jezdí pořád dokola...
*
Tohle je hodně zajímavý. Přesně to vystihuje i to, že kdo zaváhá "nejede" a nic nemá. Proto neváhat a brát (šance za pačesy). Moc dobré. *
Zolo: dík, trefa, trochu jsem to opravil..
ostatní - taky dík, lovi :-)
Šalvěj: v Moskvě hlásí příští stanici ještě než se zavřou dveře, má to zas tu nevýhodu, že je těžko rozumět, je tam jedna trasa, která jezdí pořád dokola do kruhu, vagony jak u nas, tak si říkáš, kdy že to vystoupíš na Hradčanský...
...ale tahle náseň je o něčem úplně jiným.. :-)