Samizdat

S Martinem Bodlákem jsme se seznámili na zimní odborářské rekreaci v Beskydech. To bylo počátkem roku 2000. Při společenských hrách jsme zjistili, že oba pracujeme ve výpočetním středisku jako programátoři. Začali jsme se bavit o práci, o programování, o nové řadě počítačů EC a po požití alkoholu jsme skončili u našich koníčků. Tak jsme zjistili, že jsme oba vášniví čtenáři.

Druhý den jsme již pokračovali jako staří známí. Seznámili jsme naše rodiny, a pokračovali jsme v načaté diskusi o programování. Hovor se ale více a více stáčel ke knihám. Bavili jsme se o knižních čtvrtcích, o novinkách, které vyšly a o knihách, které teprve vyjdou. Když jsme v restauraci zůstali skoro sami, Martin Bodlák začal mluvit o knihách, které podle jeho slov "moc nevycházejí". Zpočátku jsem nevěděl, o co jde. Nikdy předtím jsem se nesetkal s nelegální literaturou a také jsem se o ni nezajímal. Myšlenka na četbu děl, která by byla v rozporu se zákony naší socialistické vlasti, mi je a vždy byla proti mysli.

Bohužel se Martin Bodlák ukázal jako skvělý demagog a zmátl mě. Dal mi přečíst lyrické verše od Seiferta a skutečně jsem na tomto díle nenašel nic závadného. Bodlák mi vysvětlil, že díky přístupu k výpočetní technice si může číst i knihy, které jsou vyprodané.

Na tuto vějičku mě nalákal. Má posedlost knihami se ukázala i jako má slabost. Týdně čtu několik knih a běžná knižní nabídka mi díky rychlosti čtení nestačí. Současně docházím do jablonecké knihovny, ale tam je mnoho knih rozpůjčovaných a čekací lhůta je příliš dlouhá. Netušil jsem, že neschválené šíření knih je protizákonné. Právě Bodlák mě uvedl v tento omyl.

Když jsme se na závěr rekreace loučili, vyměnili jsme si adresy s tím, že mi Bodlák pošle poštou disketu s některými novými romány. Tuto disketu jsem mu slíbil zaplatit také poštou, což jsem skutečně udělal a sám Bodlák mi písemně potvrdil, že mu pět tuzexových korun došlo.

Na první dodané disketě jsem našel díla, která se mi nepodařila sehnat v obchodech. Byl tam Kerouacův román Na cestě a dvě povídky od Isaaca Asimova. Knihy jsem si četl na svém terminálu v práci a také na mém domácím počítači. Můj kolega, pan Miroslav Daníček, zjistil co čtu a projevil také zájem o přečtení knih. Disketu jsem mu skutečně okopíroval. S tím, že dílo tiskne na podnikové tiskárně jsem ale nesouhlasil a upozorňoval jsem ho, že způsobil škodu našemu společnému zaměstnavateli.

Postupem času mi začaly knihy chodit i častěji než jednou měsíčně. Na každé disketě byla jedna nebo dvě knihy, výjimečně i více. Všechna díla jsem si četl na svém domácím počítači, jen občas jsem do nich nahlédl v práci. Diskety si ode mě postupně začalo půjčovat stále více lidí. Po již výše jmenovaném Miroslavu Daníčkovi to byli Petr Balák, Michal Vejdělek a další, celkem asi dvacet osob. Na kopírování jsem žádným způsobem nevydělával, díla jsem kopíroval jen na donesené diskety.

O tom, že část děl pochází od antisocialistických skupin jsem zpočátku nevěděl. Podezření jsem získal až po půl roce, kdy jedna z dodaných disket obsahovala hru od Havla, jednoho z exponentů takzvané "Sametové revoluce". Nedovedu vysvětlit, proč jsem již tehdy tento nález neoznámil. Dal jsem se oklamat předstíraným přátelstvím Martina Bodláka, ale ten mě jen zneužíval ke svým protisocialistickým cílům.

O tom, kde Bodlák sháněl své knihy nic nevím. Jednou se jen tak mimochodem zmínil, že mu je posílají kamarádi, kteří si je jen pro vlastní zábavu opisují. O jeho nepovoleném přístupu na štvavé internetové stránky v zahraničí jsem nevěděl. Podezření jsem získal až v okamžiku, kdy mi poslal právě knihu od Havla. Okamžitě jsem jej dopisem požádal, aby mi již nic podobného neposílal. Kopii tohoto dopisu bohužel nemám k dispozici. Mojí chybou bylo, že jsem na tomto požadavku důrazně netrval, takže v okamžiku, kdy mi došly další diskety, jsem je bez kontroly poskytl dalším spolupachatelům.

Netušil jsem, že jsem se stal součástí organizované skupiny škůdců, kteří nelegálním šířením knih podkopávají hospodářství vydavatelů knih a tím i národní hospodářství. Svůj možný podíl na negativním působení na socialistickou morálku jsem si postupně začal uvědomovat a proto jsem se rozhodl řádně spolupracovat s orgány činnými v trestním řízení.

Závěrem bych chtěl uvést, že si uvědomuji společenskou nebezpečnost svého konání. Na svoji obhajobu uvádím, že jsem vše řádně oznámil a poskytuji nejvyšší možnou podporu vyšetřujícím orgánům. Svého pochybení lituji a věřím, že jej budu moci napravit svou další prací pro socialistickou společnost. Zárukou je můj dělnický původ a dobré hodnocení z pracoviště i z mého bydliště.

V Jablonci nad Nisou dne 20. února 2003

Jiří Vlček

Přílohy:

• Seznam a adresy odběratelů nelegálních textů
• Seznam elektronických knih
• Kopie korespondence s Martinem Bodlákem