NOC

Je to tu zas - temný mrak.

Temný mrak, nebo je to pták?

Nad krajinou křídla svá rozprostírá,

ze světa se stává černá díra.

Černá díra plná černých duší,

bojím se, srdce na poplach mi buší.

Zavřu oči, nebojím se! - konejším svou duši.

Vždyť slunce zase vyjít musí.

Ale kdepak - tma tmoucí,

až se z toho dusím.

Přestávám věřit, že dočkám se rána,

ale vždyť, koukej, je tu hvězná brána.

Pramínky hvězdného světla mé oči hltají,

počítám hvězdičky potají.

Svítá mi z nich kousek naděje, že dočkám se rána a slunce mě zahřeje.