Získat svůj sen

Jak bezkřídlí anděl

brouzdá světem sám.

Se smutkem kouká

vzhůru ke hvězdám.

Něco si přát?

Barvy, temno, svit?

Utíká před tím,

co by mohl mít.

Prázdno se zvolna

vlévá do krve.

Bezbarvost smyslů

jako poprvé.

Běžet jim vstříc?

Schovat se? Jít pryč?

K fabce ze zlata

se těžko hledá klíč . . .

Upírá pohled

na sochu z kamene.

Snad si na smutek

občas vzpomene.

Prohrábne vlasy,

z očí mizí lesk.

Ze lži mu zůstává

matná radost . . . stesk.

Závratě má

a myslí na víru.

Za všechno dostává

křídla z papíru.

Snad je teď šťasný,

má přec to, co chtěl.

V oblacích vznáší se

stovka lidských těl.

Poddá se mlze

a v prachu mizí . . . stín.

Do trávy odhodil

vlastní strach a splín.