Je možné, že tohle je můj normální den?

S proklínáním zamáčknu budík. Ještě si dopřeji minutku slastného podřimování. Hlavně znovu neusnout! Protáhnu se. Nezbývá než opravdu vstát. Odpotácím se do koupelny. Pouštím sprchu naplno. Pomalu si svlékám pyžamo. Horká pára zaplňuje koupelnu. Nehybně stojím pod proudem vařící vody. Polohlasně si opakuji : „Nenávidím, nenávidím, nenávidím!“ Voda zahřeje raním chladem promrzlé tělo. Je čas opustit koupelnu. Sedám si před zrcadlo. Následuje každodenní otázka: „Kdo je na světě nejkrásnější?“ Odpovědí je stereotypní: „Ty rozhodně ne!“ Nanáším make-up. Vlasy upravuji do účesu. Oblékám se. V kuchyni si připravuji hrnek kávy. Místo horkého posilňujícího nápoje upíjím studený hnus. Zapomněla jsem rychlovarnou konvici zapnout. Na další kávu není čas. Byt opouštím nalačno s náladou na bodu mrazu. Blížím se k zastávce. K zastávce se blíží i autobus. Běžím. Pracně vytvořený účes mizí v nenávratnu. Vnímám podmračené ksichty lidí v MHD. Upocený, ulepený ranní odér cestujících se snažím nevnímat. Obdobně ignoruji šťouchance do mezižeberní oblasti. Konečně jsem na vzduchu. Do školy zbývá kousek. V automatu v prvním patře si objednávám kávu. Obdržím kávu bez kelímku. Nezbývá než kofein vylízat z podlahy. Tak zoufalá ještě nejsem! Vstupuji do třídy. Kolegové již zde sedí. Vzduchem poletují pojmy. Diplomka, konotace, termín, vyemergovat, stupor, androgynie. Jsem mimo. Nesnažím se s tím nic dělat. Po přednášce si jdeme sednout do kavárny. Božena řeší nevěrného přítele. Gábina řeší problémy s matkou. Věra řeší bytovou situaci. Marta řeší pořád všechno. Jenom já neřeším nic. Jsem divná? S blížícím se večerem  nastává čas vrátit se domu. Hlady se mi dělají fialové kruhy před očima. S nadějí přistupuji k ledničce. Nalézám okoralý zbytek sýra. Nenadšeně přikusuji několik dní starý chléb. Svalím se před televizi. Po deseti minutách zpravodajství mám depresi. Po pěti minutách sledování zábavných pořadů mám chuť televizi vyhodit z okna. S velkým přemáháním si čistím zuby. Odvalím se do postele. Civím do stropu. Převaluji se. Přemýšlím o dnešním neveselém dnu. Je možné, že tohle je můj normální den? Usínám s velkým předsevzetím. Zítra začnu nový život. Nebo že bych to odložila až na příští týden?