BALÍK

Pavel Polák se zadíval do úložného prostoru poštovní dodávky a začal hledat balík do firmy, před jejímž vchodem zastavil.

„Zatraceně, to je balíků. Kterej to jen může bejt!“ řekl si naštvaně, přičemž se počal v balíkách přehrabovat, až konečně objevil ten, co hledal. Oběma rukama ho chtěl vytáhnout ven, ale k jeho překvapení nešel vůbec odtrhnout od podlahy.

„Hrome, co je to s ním? Přeci neváží tolik!“ vydralo se mu překvapeně z úst a opět se snažil balík zvednout za provazy. To se mu podařilo. Jenže balík se náhle “přisál“opět k podlaze.

„Do prkenný ohrady!  To snad ne! Hrome, snad není zmagnetizovanej!“ vyhrkl a vší silou jej odtrhnul. Balík konečně vytáhl ven a přes obal začal zkoumat jeho obsah. Usoudil, že obsahuje nějaká železa.

„Krucipísek!  Co všechno budeme za chvíli doručovat!“ pomyslel si a nesl balík do domu. Poté, co jím prošel,  namířil si to chodbou ke dveřím,  na nichž byl nápis té firmy, kam byla zásilka adresována. Byl těsně před železnými dveřmi, když se balík  velkou silou přisál na jejich povrch a zůstal na nich držet jako přibitý. Vzápětí se dveře otevřely. Překvapený muž ve dveřích se zahleděl nejprve na balík a  pak na něho.

„Co to tady vyvádíte!?“ zeptal se ho.

„Dobrý den. Nesu vám tenhle balík. Je ale magnetickej,“odpověděl mu.

„Cože!“

„Vidíte, ne!“

Muž uchopil balík za provazy a snažil se ho ode dveří odtrhnout, ale to se mu  nepovedlo.

„Já vám to říkal.“

„Sakra, pomozte mi.“

Oba tedy začali co největší silou balík odtrhávat. Přidal se i další po chodbě jdoucí muž a spojeným úsilím za přidržování dveří nejenže balík neodtrhli, ale ještě vytrhli dveře z pantů.

„Co jste nám to, proboha,  přinesl za balík!“ rozkřikl se muž držící se za čelo.

„Já za to nemůžu,“ řekl jim.

„Kdo nám to posílá?“ zeptal se naštvaně druhý muž, který se praštil do nosu.

„Odesílatel je napsanej na tý straně, co je přitisklá k těm dveřím. Tady ve sjetině mám jen napsáno Praha. A je zadarmo. Tak se mi tady,  prosím vás, podepište. Já nemám čas.“

„To nemyslíte vážně. Podívejte se, co jste způsobil!“ vyhrkl muž, kterému naskočila na čele boule.

„Já za to nemůžu,  že je magnetickej!“

„Kdo ví, jestli se nezmagnetizoval někde na poště!“ řekl druhý muž.

„To je taky pěkná blbost, posílat železa v balíku!“

„Co je vám po tom,  co nám kdo posílá!“ vyhrkl muž a držel si dlaň na bouli.

Hádka pokračovala dále a skončila rychlým útěkem pošťáka do poštovního vozu a ujetím od budovy. Pavel ještě  ve zpětném zrcátku zahlédl dvě hrozící a nadávající postavy. Poté si pomyslel, že asi hned tak kvůli nějakému balíku něco podobného nezažije.