Kouř

Vyšehrad a Nuselák

Max si na vzcházce koupil něco, musel to být doutník, a ten si musel někde podpálit, stalo se tak na skále ze které pozoroval pohyb barokních střech stojících na vrcholu konstruktivních činžáků, kde zrovna Pavel Malvaz umýval svět svých pozvracených umyvadel a poškrkábaných okeních tabulek, Max mu aspoň kynul doutníkem nad zábradlím a uplivl do dvaceti metrové hloubky na dvaceti centimetrového psa, kterýho uchránil jen bravurní výpad krkavce po kolem letícím soustu pomlka Max se zved a byl tu zas klid, cestou zkopce odkopával kluzké oblázky z podnohou a dobržďoval o kapotu parkovanýho auta, už jde pár sekund a stavba nad jeho hlavou je ve stejném podhledu jako před chvílí, spíš to vypadá že on stojí a ten strop naněj padá s rýchlostí páternosteru, a když bude na dosah tak oněj típne svůj doutník...

---