Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVesmírná teorie?
Autor
lord_Ivanhoe
První, co musím říct je to, že tato teorie není jen mým výtvorem. Totiž ne méně než polovina náleží mé milé spolužačce Marušce, která jednu z šílených hodin dějepisu strávila spoluprácí na tomto díle. No a k dílu samotnému, je to teorie světa, ve kterém žijeme. Tak vznikl a vlastně tak i pokračuje. Teda ne určitě, ale třeba jo. :-) Jinak děj obsahuje také prvky pro méně náročné povahy, čili zde nechybí akce a podobně. A zkoumavější pohled odhalí skoro neviditelnou narážku na islámský svět – Aladina se samopalem na létajícím koberci. Ne, opravdu to není jen tak náhodná volba, chci tímto upozornit nejen na to, že islám znamená hrozbu celému světu v podobě terorismu, ale také to, že člověk v turbanu nemůže znamenat nic jiného, než zlo! Pryč s turbany a těmi, kdo je nosí! Sláva světlovlasým svalnatým hrdinům s tmavými brýlemi a žvýkačkami. Ať žijí geniální američtí idolové, vzory pro nás, ubohé Evropany. Absolutně kladní hrdinové s pronikavým pohledem, nukleární hlavicí v jedné ruce a americkou vlajkou v druhé. Takzvaní ochránci přírody kácející deštné lesy a mírumilovní lidé, kteří nevydrží bez války ani rok. Ale dost už! Radši končím, zde je teorie a já jdu zatlouct okna a dveře. :-)
…cosi se objevilo. Bílý obláček. No je to možné? Opravdu! Vypadá jako typický zástupce rodu altocumulus. Ale ne. Přece jen ne. Už je dost blízko, aby to bylo vidět. Má nožičky a hlavička na nás ospale mžourá z množství kudrlinek. Je to ovečka.
Nyní již nic pominulo, bílá obláčku podobná ovečka usnula v prostoru, který byl utvořen, aby měla kde být. Ale není sama. Je tu ještě něco. Nebo někdo? Číhající šedivý vlk přikrčen pozoruje ovečku. Přemýšlí? Kdoví…
Ovečka spí a vlk ji pozoruje. Nic jiného se neděje.
Ovečce je ale zima. Je tedy stvořeno Slunce.
Kým? To nikdo neví, ani ovečka, ani vlk; a vlastně je to moc nezajímá.
A proč? Aby zahřálo ovečku. Je jí přece zima!
Poté se ale objevuje také Měsíc s hvězdami. Vlk se pod tím vším krčí a má radost. Má chuť výt a přitom sledovat stříbrnou kulatou zářící věc. Líbí se mu mnohem víc, než palčivé odhalující světlo Slunce.
A ovečce se zdají špatné sny. Měsíc ji zneklidnil. Posílá tedy velkou hvězdu, větší než ostatní, která se navíc pohybuje, aby zničila ten tajemný znepokojující útvar nepříjemně blízko jejího pelíšku.
Vlk se však nechce vzdát, chce zachovat ten krásný třpytivý svit. A staví dlouhou pevnou zeď, aby zastavila ničivou kometu.
Ovečka zatím ale pošle lidičky a ti rozebírají zeď kámen po kameni.
A vlkovi se to nelíbí. Lidičkové jsou zastaveni muži s ostrými dlouhými meči z oceli.
Ovečka se nevzdává, první, co ji napadne je vyslat na obranu lidičků silný tank napěchovaný střelami.
Zničehonic se z nebe snáší obrovské závaží. Samozřejmě, že vlkův potměšilý úsměv něco napovídá.
Škleb mu z tlamičky mizí přesně ve chvíli, kdy je závaží přitáhnuto obřím magnetem.
V původním záměru pokračuje vysláním vesmírné lodi. Velké kovové věci se spoustou oken a raketovým motorem.
Ovečka neúnavně vymýšlí až ji napadne poslat na létajícím koberci Aladina se samopalem, aby se pokusit zastavit raketu přesně mířenými kulkami.
Vtom se koberec ocitne v nebezpečí. Je přesně v dráze dvou čepelí gigantických nůžek. Ještě moment a bude po koberci…
…Aladin již slyší zlověstné „cvak!“, ale bezprostředně také „drh!“. Pootevře víčka a vidí, že nůžky jsou zadrhnuté, ba dokonce zablokované obyčejnou sirkou. Tak tomu se říká štěstí.
Ale k sirce se cosi blíží. To snad ne! Červotoč! Plazí se a mlsný hypnotický pohled vrhá na sirku.
…A ovečka se právě probudila. Má hlad. Rozhlíží se a zahlédne červotoče. Pomalu se rozhoduje, jestli ho sní. A vlk ji s chutí pozoruje. Říká si, až nebude dávat pozor, tak si na ní můžu pochutnat. A jak to asi skončí? Sežere ovečka červotoče? Nebo počká až se vykrmí sirkou? A co vlk? Sežere ovečku? Pokud ano, tak před požitím červotoče, nebo po? A co bude potom? Ale ne, ono to neskončí. Nikdo nikoho nesežere a všichni se budou držet v šachu a budou se přesvědčovat o tom, že vyhráli. A bezvýchodná situace, kdy si nikdo není jist ani tím, jak se jmenuje, je na světě. A nebo to je svět? Možná ano.
Je to stejně absurdní, jako náš svět. Musí zde být stále dvě strany, stojící proti sobě? Nesmiřitelné a neústupné? Stojí to za to? Nebylo by jednodušší, aby ovečka s vlkem spolu pozorovali slunce a měsíc na obloze? A nemysleli na spory a hvězdy by je ozařovaly?