KHÁM-SÝP

"Takhle tady "lidé" žijí, ve velkých krabicích podobných domům, aby se uchránili před deštěm a sněhem, po stranách vyřezané díry, aby viděli ven. Pohybují se v malých krabicích různých barev s koly na rozích. Krabicovou kulturu potřebují, protože každý z nich si myslí, že je uzavřen do krabice zvané tělo. Ruce, nohy a prsty potřebují, aby mohli pohybovat tužkou a různými nástroji; jazyk, protože zapomněli, jako komunikovat, oči, protože zapomněli, jak vidět. Zvláštní malá planeta. Kéž bys tu byl. Na shledanou doma." (Richard Bach)

Za devatero hvězdami, třemi planetami a jedním měsícem se kolem své osy otáčela planeta, na které žili samí smutní a nešťastní lidé. Ano děti, skutečně byli takoví. Proč? No protože zapomněli, proč vlastně žijí. Smyslem jejich života bylo vydělat co nejvíc peněz a ty potom utratit za věci, které ničily jejich těla i duše. Ti lidé totiž úplně zapomněli na to, že mají duši a žili ve strachu a vůbec už nevěřili v Lásku. V této zemi žil malý chlapec jménem Aldo. Byl jiný než ostatní chlapci, uvědomoval si totiž nesmyslnost strachu a smutku a chtěl žít s Láskou a pro Lásku. Cítil, že je něco víc než tělo, že má duši a chtěl tuto pravdu předat i ostatním lidem. Chtěl, aby lidé opět nalezli Lásku. Chtěl změnit svět. Snil o tom celý život a když dospěl, tak přestal pouze snít a rozhodl se z myšlenek učinit slova a z těch pak činy. Vybral si jedno opuštěné místo a založil tam vesnici, kterou nazval Khám-Sýp. Nebyla to obyčejná vesnice. Aldův záměr byl takový, aby se do ní nastěhovali lidé, kteří dokážou TVOŘIT - dokážou rozdávat radost - kteří pak společnými silami dokážou změnit svět. Zprvu žil ve vesnici sám, ale pověst se rychle šířila a brzy se do ní nastěhovali další lidé. A potom další. A ještě další. Obyvatel neustále přibývalo a postupem času začalo vznikat něco krásného. Ostrov duší uprostřed smutku, slz a bolesti, oáza plná lidí, kteří měli něco společného, kteří dokázali pohnout lidskými srdci. Počet obyvatel vesnice stále vzrůstal, až se z ní stalo město. A tehdy si obyvatelé Khám-Sýpu uvědomili, že se vzájemně všichni ani neznají. A tak se jednoho dne rozhodli, že se všichni setkají na předem určeném místě, budou se těšit ze vzájemné společnosti a bude jim krásně. A tak se i stalo. Při setkáni ovšem obyvatelé zjistili, že i když mají mnoho společného, jsou vlastně všichní úplně jiní, jsou individualitami, nemají na všechno stejný názor a mnozí z nich byli proto ze setkání rozčarovaní a začali uvažovat o tom, že se odstěhují zpátky do svých dřívějších domovů. Že zapomenou na všechnu krásu a Lásku, které se v Khám-Sýpu naučili. A kterou chtěli kdysi předávat dál, za hranice města, za hranice planety a možná i za hranice vesmíru.. Co myslíte, děti, jak bude tahle pohádka pokračovat? Zůstane Khám-Sýp místem plným krásných duší, plným Lásky a krásy? Místem, kde se setkávají lidé, kteří chtějí změnit svět a kterým se to opravdu daří, i když si to mnohdy třeba ani neuvědomují? Já doufám, že ano, že tito lidé s duší zapomenou na své sváry a vzpomenou si na to, proč se vlastně jeden malý chlapec jménem Aldo kdysi ve svých snech rozhodl změnit tuto planetu a proč založil vesnici s tak zvláštním, tajemným a kouzelným jménem: KHÁM-SÝP.

---