Johanka

Johanka

Když vítr slabounce zazvonil

O jehlice borovic

Den byl sedmý v týdnu

A kostel svítil

Taky jsem stála

Na kamenné dlažbě

A měla v srdci oheň

Snad předtuchu

Že je nám to souzeno

Život je jen cestou

A láska drtí a tolik bolí

Rosteme obě

Duší i tělem

Roky přibývají

Ráno tak studené

Kroky bosých nohou

Pozvednout do ruky meč

A se stádem koní

Po boku věrných

Bůh v čele nás osvobodí

Věřím v tebe

Má sestro

Jsi jako podzim, tak mlčenlivá

Jsi jako jaro, tolik živá

Jsi jako smrt, tak smutné máš oči

A život ve jméně

Naději v úsměvu

Budeme bojovat spolu

Za lásku

A za svobodu

Však život je jen cestou

A láska drtí a tolik bolí

Spoutaná

Volná zpívá

Máš dar řeči

Sestro má

Najdeš i krále v lidu svém

Mluv a řekni

Co nebe ti dalo

Kristus tolik krvácel

A jeho krev tak bolela

Mluv a řekni

Kdo posílá nás do boje

Zachránit svou zemi

Pro pravdu a spravedlnost Boží

Máš sílu v srdci

Má přítelkyně

Snad neurážím tě

Když tě tak nazývám

Jsi nadějí mou

A odvahou bolestiplných dnů

A věřím, že život je jen cestou

Táhneme

Spolu

V čele tisíců

S praporem hladu po svobodě

S praporem víry ve vítězství

A krajina před bitvou

Smutnou má náladu

Strachem mlčí

Kolik těl ještě snese

Vždyť hroby jsou její největší tísní

A i když tak bolestivě mlčí

Ve vzduchu otázka

Položená snad stokrát

Budeš schopná dát povel k boji?

Že je to pro dobrou věc

Doufáme obě

Tak vpřed !!!

Vždyť život je jen cesta

A v lásce je odvaha

Bojujte, kupředu!

Lide můj!

Kopí do boku

Hluboce vražené

Nevidět bolest

Hlavně se nedát ochromit

Až zbloudilý šíp nalezl domov

V tvém hrdle

Má milá

Čí ruce tě zvedají?

Je už konec této hloupé bitvy?

V horečce blouzníš

Snad tě Bůh neopustil!

Na pokraji zhroucení jsou plány naše

Zítřejší ráno možná odpoví

Tak otevři oči a vstaň

S praporcem k hradbám

Slova jak střely do uší nepřátel

Nahlodaly jejich klid

A naše je vítězství

Život se jak cesta dál vine

Usmívám se také

Když vidím jak z tváře září ti radost

Korunován byl král

A úspěšné jsou naše boje

Lidé ti věří

Ale jak je ti uvnitř

Proč v noci pláčeš a křičíš ze spánku

To ti smrt tolik poznamenala duši?

Se slzami v očích promluvíš do ticha

Ty plameny jsou čím dál blíž

Však život je jen hrbolatou cestou

Kdo zrádcem je a srdce jeho je jak zkažené jablko

Po nakousnutí vyplivneš ho

V nepřátelském zajetí

Ty jsi najednou ta špatná

Však jsem tu s tebou, má drahá

Přirovnaná k čarodějnicím, k zlým démonům

Co očarují tě svým jedovatým dechem

Že ďábla v těle máš

A já snad taky!!!

Za železnými mřížemi

Kde společníky je ti špína, kámen a krysy

Se Kristus směje

Tak ho nezklam

Co zbude z života, když cesta vede jinudy?

Před zástupy krutých smíš popřít lásku, Boha

Touhu svou jedinou

Za co ještě bojovat

Když ruce do krve stahují okovy

Samy jsme zůstaly

A nevidíme si do tváře

Jen žár ohně ve snu nás spaluje

Popřít, vše popřít!

Je to správná cesta?

Najednou uprostřed davu smutný pohled uplakaných očí

Proč má korunu naraženou tak do čela?

Kdo mu ublížil?

Že mu po tvářích stékají pramínky slz?

Ne!

Hlavně nelhat

Neodvolat

Ať přijde cokoliv

Vždyť život je jen cestou a láska je nadevše

Tak tu stojíme

Obě dvě

Vystaveny lůze

Oheň tak blízko

Bude to bolet?

Bude, však co

Stále ještě doufáš, že život je jenom cesta

A chceš pokračovat dál

Kvůli úsměvu Krále

Krále nebes

Má milá, jdu s tebou

S tebou až do konce

Když plameny olizují kotníky a stoupají nahoru

Když bolestí už nemůžeš nic

A křik v tobě udusil štiplavý kouř

Jak pomůže nám kříž?

Sestro, vydrž

Když plameny ukradly ti vlasy

Když plameny sebraly ti obličej

Tvá panenská čistota promrhána

Pro úsměv Krále s trnovou korunou

Buď sbohem Johanko!

Vždyť život ti byl jen cestou

A smrt bránou domů