Rub a líc

Ve stínu břízy stála,

zastavovala pocestné.

Možná se slunce bála,

jenž nebylo tak bezelstné.

Vysléci šaty, rozpálit hlavu,

tohleto chtělo po dívce.

Avšak celou svou celičkou snahu,

plýtvalo jenom na břízce.

Ptala se lidí: "Proč že tak svítí?

Proč ptáci písně zpívají?"

Chtěla jen v čiré temnotě sníti

tam, kde se víly skrývají.

Opustit zemi smrtelných lidí,

z pavučin šaty obléci.

Utéci z krajů, kde se tak šidí,

do zapomnění odtéci.

Zalévat úsměv, rozzářit krásu,

nehledala skoro nic víc.

Nechtěla najít pražádnou spásu,

hledala všeho rub a líc.

                                     ***