Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seUsínání
31. 03. 2003
18
0
1761
Autor
Mamutě
Obloha zraje do červena,
nebe má věno z červánků.
Na sny už máme políčeno.
Jsem láskou slastně unavená.
Než vtulíme se do spánku,
líbáš mne zlehka na rameno.
Jedním okem Večernice
zamrká na nás řasami –
za dnem tečka jak za větou.
Sametovými tlapkami
přicapká noc do ulice.
Pak se nám dlaně rozpletou.
Teplovodní potrubí: Ale to víš, že jo, a hromady :o) Ale s tím se nechlubím. (Nebudu Ti vyvracet, že tohle za něco stojí - jiní by to sice docela dobře mohli potvrdit, ale já mám tuhle básenku spojenou s dost konkrétním pocitem a tím je pro mne cenná :o))
Udělal jsi mi radost :o) a Kytička taky!)
A ta rez...to je určitě stojatými vodami. Ale s jarem by se mohlo zase všechno rozproudit, ne?
Teplovodni_potrubi
17. 04. 2003cekanka_ucekana
08. 04. 2003
Moc hezky něžně samětově přicapkaný - ani se nechce věřit, že mamuťata taková mohou být ***
Ticha_duse
31. 03. 2003Navždy_Tvůj
31. 03. 2003
Rozhodně působivé... oslovilo mne to a vtáhlo do zvláštní atmosféry pohody :-). Díky! Tip.