O zatoulaném broučkovi

Za loukou z šťovíku, za bublavým potůčkem na paloučku u zvonků ve zvonkové chaloupce bydlel malý brouček. Byl sám a bylo mu smutno. Maminku s tatínkem už neměl, sezobla je zlá vrána. Brouček se vrány moc bál a tak raději zůstával doma. Občas vyšel před chaloupku, aby si nasbíral rosu do zvonku a jehličí na zátop. Protože se blížila zima, na stromech začalo žloutnout listí a foukal studený podzimní vítr, musel brouček chodit na jehličí každý den, aby měl na zimu do zásoby. Jednoho dne jehličí u chaloupky došlo a tak se brouček rozhodl, že půjde k borovici, která stála na opačném konci paloučku. Pěkně si zabalil svačinu, džbánek rosy a nářadí do batůžku, vzal si svůj trakářek a vydal se na cestu. Šel kolem fialových zvonečků, chichotajících se kopretin, párkrát se sklouzl po listu jitrocele. Jednou zakopl o malé zrnko písku a upadl do mechu, obličejíček se mu do něj zabořil jako do peřinky. Obrátil se na záda a smál se na celé kolo a na sluníčko, které vykukovalo mezi mráčky, a protože už byl v půli cesty, hrál si s ním chvíli na schovávanou. Ale pojednou, uviděl na sluníčku stín. Stín, který mu připomněl něco zlého. Byla to vrána. Jakmile broučka spatřila, hned se za ním rozletěla. Velký hlad neměla, ale přeci jen malý bonbónek by jí přišel k chuti. Brouček se lekl, nechal trakářek trakářkem a utíkal, co mu nohy stačily. Hledal, kde by se mohl schovat a tu vrána klapla zobákem, chyběl jen malý kousínek a byla by ho slupla jako malinu. A znovu klap, klap, klap. Brouček poskakoval, uhýbal ze strany na stranu, doprava, doleva a vrána pořád za ním, už mu svým velkým zobákem udělala díru v batůžku, takže se mu začalo vysypávat nářadí. Když dostala kladivem po zobáku, přestala na vteřinku broučka pronásledovat a ten se rychle schoval. Uviděl mezi listím pootevřená dvířka, vběhl dovnitř a rychle je za sebou zabouchl. Vrána se akorát připravovala k poslednímu útoku, jenže brouček byl rychlejší a tak narazila přímo do tvrdého, dvířka byla dubová. Rána to byla veliká, stejně jako boule na hlavě vrány, která se sténáním a naříkáním odletěla k sobě domů a broučka ponechala svému osudu. Když tedy bylo po všem brouček si oddechl a začal přemýšlet, kde to vlastně, a jelikož se strašně bál, měl pořád zavřené oči. Otevřel je, až bylo po všem. Tu vidí, jak na něj koukají tři páry překvapených očí. Byla to broučičí rodinka z chaloupky u doubku, maminka, tatínek a malá holčička. První promluvil tatínek, začal se broučka vyptávat a ten mu převyprávěl celý svůj příběh. Broučičí tatínek řekl, že si na jeho rodiče pamatuje, ale že nevěděl, co se stalo. Maminka broučka pozvala na večeři, protože se blížila noc, domluvili se, že brouček u nich přespí a zítra půjde tatínek s ním podívat se na jeho chaloupku a po ztraceném trakářku a nářadí. Brouček se s holčičkou skamarádil během chviličky a ta přemluvila tatínka i maminku, aby mohla jít s nimi, a protože už bylo pozdě a brouček byl velmi unavený šli všichni spinkat. Druhý den ráno se vydali na cestu, maminka každému zabalila pořádnou svačinu, aby měli hodně síly a s přáním šťastného pořízení šla připravovat oběd. Brouček nevěděl, že se maminka s tatínkem domluvili a chtějí, aby u nich zůstal. Maminka pověřila tatínka před snídaní, kdy byl brouček ještě v postýlce, aby broučkovi pěkně všechno vysvětlil během cesty. Holčička, ale všechno slyšela, neboť poslouchala za dveřmi, když nedočkavostí nemohla dospat a tak broučkovi všecičko pověděla ještě před snídaní, ale prosila ho, ať to na ní neprozradí. Brouček se radoval a když o tom během cesty tatínek hovořil, brouček mu rovnou řekl, že u nich chce moc a moc zůstat. Brouček se potom s holčičkou klouzal na jitrocelu, zatímco tatínek posbíral poztrácené nářadí a broučkův opuštěný trakářek.

Ve zvonkové chaloupce si brouček vzal to, co měl nejraději, pak ji pěkně zamkli, a jelikož to přeci jenom nebylo tak daleko, dohodli se, že sem budou jezdit na prázdniny. Maminka během jejich výletu uklidila a připravila pokojíček pro broučka, a když se všichni sešli u oběda, brouček měl velikou radost, že už nikdy nebude sám.