Upíří milenka

V šeru křídel nočních ptáků
v lesku měsíce a chuti vín
pokládám se do květin
a tichá voda padá z mraků
už rozumím, už rozumím.

V šelestění šepotajícího vánku
ve ztichlém dómu život zatajím
a budeš spát, alespoň pro zatím
než sám uložím se k spánku
už rozumím, už rozumím.

Tvá tvář se leskne jako ze skla
tvé oči jenom prázdný stín
se strachem však vzhlížím k nim
přes mrtvolnou bledost jsi tak hezká
už rozumím, už rozumím!

Pij moji krev ať ožijí tvé oči zas
a tepny tvé svou krví naplním
svým životem tvůj život zaplatím
jen tak umírat budu snáz
už rozumím, nezatratím!