Reakce na Miroslawkovu kritiku

Kterak jsem šel na záchod

Tu v hodině večerní, zachtělo se mi jít na nočník. Jsem však již dítě vzrostlé, v květu, půjdu na toaletu! Kalhoty padají, trenky níže, prdel se sklání do záchodu díže. A s útrobami líté boje svádím, však ejhle - kadím, kadím, kadím... A hajzlpapír, tak jemný, mazlivý, přitisknu k svojí prdeli. A jak tak čistím otvor řitní, kouknu ven, hle již je přítmí! A vyrazím z hajzlu, kalhoty pod pás: Kurva, já večerníček propás.

---------------------mezitím--------------------

Miroslaw sklání se nad papírem prázdným,
čím znovu čtenáře zmrazím?
Musí to hluboké, krásné být,
tak může mě každý pochválit.
Vstane, ke knihovně pílí,
vytáhne svazek svůj ven,
a mazlí se s ním chvíli.
Však chvíli, chvíli jen,
už sedí zas nad papírem.
„Nyní zas v srdci tyji,
není nad duševní onanii!“

A než by řek švec,
papír rýmy se plní,
je tohle ale věc,
mít velkou fantazii.
O Bohu, životě musím psát,
každý intelektuál bude mě pak mít rád.
A písmák, to zřízení požehnané,
nový přírůstek od génia dostane.
Už se tu plní pochval řady,
zvlášť děvčata génie rády.
A génius, jsa patřičně seberealizován,
může jít v klidu do hajan.
A o slávu svou nemusí se pranic bát,
o fanynkách neukojených nechává si zdát.