Vidím jí

Vidím jí.

Je vrostlá do skály

            a je jí tisíc let.

Láká mě k sobě…

Je skálou až po ramena.

Usmívá se.

Z posledních sil,

            ruce nad hlavou,

na tvářích slzy.

                        … A je tak smířená.

Křičím svým mládím,

                                    hořím.

Hledal jsem stovky let,

                        staletí bloudil…

… přesto tak mladý

            jí pokleknu k nohám.

Vidím jak dýchá.

            Vidím jak z kamení vztahuje ruce.

… Vidím, jak čekala…

…

Volá mě jménem.

            Jak snesu ten hlas?

Na mojí hlavu pokládá ruce.

Mrazí mě hrůzou

            když cítím tu tíhu…

…Prosí ať zůstanu.

Dusím se zoufalstvím,

            když vidím tu věčnost.

… Cítím jak prorůstá kamením.

            Jak moje láska,

                        to staleté hledání -…

…

Stačí dva kroky.

            Stačí jen dlaněmi

proniknout skálu.

Směl bych jí obejmout…-

- Křičí mi do tváře

            … chytám se trní.

Utíkám.

Šílený hrůzou

            že spatřil jsem věčnost.

Utíkám

            zalknutý strachem.

…

             ...Slyším jak pláče.

                                    (Pukne mi srdce!)

… Utíkám.

            … lavina slzí,        

            (kamenných slzí)

mi podtrhne nohy.