Když přicházejí
Přišli tak záhy
a jejich stíny zaryté ve snech.
Bojí se křičet tělo beze jména
a duše vboji.
Průlomy
Vdešti očistění,
vpodvečerní upřímnosti
se střetávám.
A nouze mě činí jiným
Pozastavení
Přisedni si.
Vlehkosti jdoucích se ztrácí tváře.
Ten, který nepřišel, neodchází.
A přeci.
Podobenství
Hořím a se mnou zem. Rozečtené osudy. Potkávám tě, hluboko ve mě. Ostré světlo noci oslepilo hořké konce a divoký vítr.
Setkání
Nebe se rozednilo.
Vposvátném tichu se rozevřely dlaně.
Vtěch chvílích přicházíš.
A já, hledající, příjmám tu nedočkavost.
Dni
1. den
Vnevinnosti přicházíš.
Sto slov, sto zítřků.
Někde na dně leží to co se vzpíná.
Až
Až pomine všechen křik
a smích těch co odešli.
Až ze sna vystoupí
přízraky našich podobenství
Hraniční ohně
Hraniční ohně hoří
a já hledám to, co mizí.
Můj majestát někdo prodal
a cesta nevedla nikam.
Čas slov
Vtéhle zimě přicházeli vlci blíž.
Kměstu, snům, iluzím.
Na bílé pláni jen stopy boje.
Pravdu někdo ukřižoval.
Na cestě
To probuzení
bylo krátké a dojemné.
Jako obejmout svět
a najít cestu skrze vše,
V posledním tažení
Vášeň i třeskutý chlad těch let,
nám vypálil cejch.
Na znamení doby připíjíš mlčenlivostí.
A já, maršál vbitvě, zavelel vpřed.
Duhové sny
1) Já viděl zem spálenou
a slunce za olověnou stěnou smutku.
Já viděl den
co se svíjí vzáchvěvech bolesti.
Tam (návrat)
- Krajino,
kam jdeme. –
Přijmi člověka,
tvá samota je na dohled.
Dni bez úlevy
Pro všechny: Den po dni cítím dech
a kapky deště.
Vidím, já vidím -
- pavučina ze skutků,
Sny v kamení
Ticho a osamělost.
Strom zkamení mě pohladí
po ranách.
Tam vtom moři stojí
Vzpomínka
Pršelo,
tenkrát nad ránem.
Smáli jsme se
těch posledních pár chvil.
Hledání
Svítá.
Utíkali jsme nocí nebo dnem.
Slepí a šťastný,
že vše je věčné.
O nich
Tehdy ustal déšť.
Co bylo před tím, nevím.
Snad útěk.
Nekonečný útěk
Nepokoj
Bijící samota
uprostřed všeho.
Uprostřed všech snů.
Uprostřed ticha.
Spočinutí
Vzpomínám.
Tváře a dni i úděly.
Vše se splétá.
V tom ránu.
Múzo (a o tom všem)
První číše
Mluvíš a mlčíš
za sklenkou vína.
Ten lidskej osud.
Karneval
Hostina pro zvané končí.
Vzáři lesku se tančí
vpitomém rytmu.
Oči se přivírají závratí chtíče,
Malá Anni
Malá Anni pohlaď mě,
tvý smutný oči jsou plný bázně.
Strom co stojí na cestě,
čeká na svoje dojemné konce.
O té velké hře.
Jsme zpití pod stolem,
vzajetí našich velkých pravd.
Co na tom, že mluvíš,
že cítíš.
Poselství noci
Kely mě volá.
Už jí vidím.
Divoká lidská pýcha mě objímá.
To pro ní jsem utíkal.
V téhle chvíli
Noc je krátká
ve spáncích nám buší
to když se váhá
zvonky na vahách se plaší.
V té noci
- A noc promluvila…
Vbolestech, ve strastech,
ve štěstí i radosti.
Vpropastech věčného hledání.
Toho večera
Večer pozdního léta
svínem
a jeho chuť je tak trpká.
Plachý úsměv.