Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Gloria post mortis

25. 04. 2003
8
0
2428
Autor
Dash_707

Gloria post mortis - cesta k věčnosti

Gloria post mortis - cesta k věčnosti

 

      Snad každý občas pomyslí na to, co je zřejmě  jedinou spravedlností na tomto světě – na smrt. Mnohé pak zarmoutí skutečnost, že až odejdou ze světa, nic zde po nich nezůstane. Nic, co by dalším pokolením připomínalo, že tu v jistém období byli, něco znamenali, měli své lásky, starosti a byli něčím více, či méně významní. U mnohých je to jen mihnutí myšlenky, pro jiné trauma provázející je zbytkem života. Mnozí toto dilema řeší mávnutím ruky, jiní se snaží historii trochu pomoci. S těmi, kteří na to jdou přes proslulost vědeckou a uměleckou, nebývají obvykle potíže. S jinými, bažícími po nesmrtelnosti prostřednictvím politické kariéry, bývají potíže velké. Ale je tu ještě kategorie lidí, kteří si chtějí posmrtnou proslulost, i když velmi problematickou, zajistit šokujícími činy, třeba i za cenu společenského zatracení. Do této kategorie patří atentátníci, paliči, masoví vrazi a chodící sbírky patologických anomálií, převážně z oblasti psychiatrie. Že je to problém letitý, dokazuje případ požáru Artemidina chrámu v Efesu (byl sedmým divem světa), který zapálil ve 4.stol. př.n.l. řecký megaloman Hérostratos chorobně toužící po nesmrtelnosti.

      Ale jsou tací, u kterých jejich úporná snaha po místě na pidestalu věčnosti vzbuzuje úsměv - zvláště způsoby, jaké k tomu volí. Sem lze zařadit podivínské vynálezce, mystiky, obskurní literáty a figurky v zajetí obsese – chorobně utkvělých představ, že jsou spasiteli světa. Do této kategorie se ale mohou také řadit lidé, kteří po celý život ničím neohromovali, pohybovali se v mezích normality – prostě byli nenápadní, ale tváří v tvář smrti propadli hrůze z pádu do propasti neexistence a chtěli alespoň na monolitu historie zanechat svůj podpis. Tak vznikají mnohdy originální epitafy, ať už z vůle potenciálních nebožtíků, či pozůstalých.

       Přítel architekt, připravující svěží dílko o funerální plastice a architektuře, mne požádal, zda bych se s ním nevydal na výzkum po českých hřbitovech a nenafotil mu vybraná díla. Při fotografování mne upoutaly mnohdy bizarní nápisy na hrobkách a náhrobních kamenech, které svědčí o smyslu pro slovesné umění, typickém pro obyvatele České kotliny. A tak, aniž bych chtěl zlehčovat památku zesnulých, podělím se s laskavým čtenářem o některé perly z oboru funerální poezie i prózy. Trochu pomineme nápisy svědčící o úporné snaze vyzdvihnou významnost, kterou nebožtík za života požíval. Mnohdy významnost jaksi druhotně získanou. Za všechny uvedu alespoň upozornění: „Zde na věky odpočívá vdova po velkouzenáři a majiteli realit, panu Františku B“, nebo: Zde leží opuštěna (?) vdova po prokuristovi pojišťovny Slavia, inženýru Bohdanu Z“, případně: „Manžel operní pěvkyně, solistky Národního divadla, Václav N. spí zde svůj věčný spánek“.

       Více mne ale zaujaly epitafy. Byly zřejmě svého času v módě, a tak zdobí nemálo náhrobků. Z nich některé nezapřou autorův smysl pro humor, někdy možná nechtěný. Ostatně, to ať posoudí laskavý čtenář sám. Za všechny alespoň pár vybraných:

        „Na co jiní ani nepomysleli, já dokázal“ – (majitel rozhledny v Josefodole)

        „Odebral se tam, kde led věčné ticho obepíná“ – (že by polární badatel ?)

        „Kdo tváře smrti popatřil – ten pochopil“ – (já popatřil několikrát a nepochopil)

        „Zanechal nám více, než měl sám“ – (hlavolam pro pozůstalé… a pro mne také) 

        „Já smrti ve tvář pohleděl, bych se více dozvěděl“ – (co, to by mne velmi zajímalo)

        „Neplačte, brzy se setkáme“ – „Nezoufej, čekám na tebe“ - (…hned jsem klidnější)

        „Cos mi to smrti, cos mi to udělala“ – (…no, udělala to, co obvykle dělává…)

        „Zradil ho osud, ON však ne“ – ( já bych to tak jistě netvrdil…)

        „Výkřik jeho zmrzl mu na rtech“ – (při datu úmrtí 5.2. se tomu není co divit)

        „Nestačil stisknout spoušť, přišla ONA“ – (asi se nerada fotografuje)

        „Byl policejním radou, smrt mu byla přítelkou“ – (to měl pěkné kamarádky…)

        „Zemřel jak si přál – v Indii“ – (snad ani nemusel takovou dálku…)

        „Místo šípu Amorova zasáhla jej ona…“ – (…tak tomu se říká smůla)

        „Štěstí jej opustilo“ – (hmm…tak to mne ani nenavštívilo)

        „Co podivných minulo ho náhod, ta poslední mu byla osudem“ (to měl docela kliku)

        „Dosáhl jsem o čem jiní jenom snili“ – (no… mívám veselejší sny)

        „Čekal jsem to, ale ne tak brzy“ – (na nic se nedá spolehnout…)

 

Děkuji laskavému čtenáři pokud dočetl až sem, a pobavil-li se alespoň trochu, splnil tento příspěvek své poslání. Pokud jsem se přece jenom dotkl čtenářova jemnocitu, velmi se omlouvám. Život je sám o sobě strastiplná pouť, a chceme-li se občas zasmát, neměli bychom sami sebe brát příliš vážně.

 

21.2.2003  text & foto  Dash

 

 

       


Hermann
13. 04. 2004
Dát tip
Súhlasím, že si človek musí trochu ulahodiť a Tvoj príspevok mi pripadá veľmi dobrý, už len za ten nápad Ti dávam tip...Spracovanie výrokov na konci je dobré a páči sa mi, je to sranda-/hlavne Tvoje komentáre za každým heslom.../, netradičný príspevok a veľmi zaujímavý a ešte ma dostala jedna vec, vieš čo? Predsa Tvoja myšlienka o "Funerálnej poézii a próze.." haha, dobré...Tip Hermann

Hermann
10. 04. 2004
Dát tip
No toto vyzerá dobre...sťahujem a zajtra máš názor...hermann

johanne
26. 03. 2004
Dát tip
ten začátek je dost krkolomnej, takový tlachání :o... pak ty epitafy - některý jo, některý míň

FRYDA
13. 12. 2003
Dát tip
jen poznámku k spravedlnosti ve smrti, tomu jsem nikdy nerozuměla, to jako že k a ž d e j umře,jo?já bych řekla, že je to spíš o způsobu smrti a tam teda žádnou spravedlnost nevidím, k dílku:líbí se mi pojednání snahy zapsat se, nechat tady nějakou rýhu, dávám tip

Torolfita
05. 10. 2003
Dát tip
Hmm, smekám, je to sice poněkud delší, ale člověka to pohltí, takže to přečte jako nic . . .

tak to nemá chybu:-) /*/

nemesis
04. 06. 2003
Dát tip
*!

Azzazela
25. 04. 2003
Dát tip
:-))

Fagus
25. 04. 2003
Dát tip
Komentáře k epitafům se ti povedly. A epitaf Josefa Váchala v Radimi znáš? Je to celá báseň a začíná slovy: "Zde leží Josef Váchal pod drnem, ..." Celý je někde na internetu, ale nevím kde.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru