Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNorské dřevo
30. 04. 2003
6
0
2553
Autor
houba
Haruki Murakami : Norské dřevo
vydala Euromedia Group k.s. – ODEON, Praha v edici
Světová knihovna, svazek 19, z japonského originálu přeložil Tomáš Jurkovič, první vydání, Praha 2002, 229 Kč
Haruki Murakami se narodil roku 1949, v roce 1973 absolvo
val tokijskou univerzitu a místo toho, aby se zajímal o stálé zaměstnání u některé velké společnosti, učinil doslova revoluční krok a otevřel si na západním předměstí Tokia jazzový bar. Od té doby se věnuje psaní knih. Žil několik let v Řecku a Americe, po teroristických útocích na japonské metro se vrátil zpět do Tokia. Norské dřevo je jeho pátým románem, vydaným v Japonsku prvně roku 1987 a od té doby přeloženým do řady světových jazyků. Mimo to je autorem románů Jižně od hranic, na západ od slunce (1992), Konec světa a Hardboiled Wonderland (1985), nebo knihy rozhovorů s těmi, kteří zažili a přežili teroristický útok na tokijské metro roku 1996 a dalších. Murakami se věnuje také překládání anglicky píšících spisovatelů do japonštiny (přeložil např. některé knihy Johna Irvinga či F.S.Fitzgeralda). Norské dřevo je zatím jeho jedinou knihou přeloženou do češtiny.Norské dřevo je knihou s autobiografickými rysy. Hlavní hrdina, Tóru Watanabe, přilétá jako sedmatřicetiletý do Německa a při přistání zaslechne melodii písničky Beatles Norwegian Wood. Ta mu evokuje vzpomínky na dávnou přítelkyni Naoko, lásku ze střední školy. Tóru vypráví svůj příběh z období středoškolských a vysokoškolských studií, kdy jako osamělý chlapec měl pouze několik kamarádů, kteří postupně téměř všichni spáchali sebevraždu. Děj knihy se odehrává v Japonsku na přelomu 60. a 70.let. Tóru navštěvuje střední školu a jako poměrně uzavřený a přemýšlivý chlapec, má pouze dva blízké kamarády, mileneckou dvojici Kizukiho a Naoko. Kizuki se ovšem jednoho dne náhle zabije, aniž by k tomu měl objektivní důvod. Zanechává po sobě zdrcenou Naoko a Tórua, kteří se po této události semknou a začnou spolu žít. Naoko se po čase psychicky zhroutí a odjíždí se léčit do ekologického centra uprostřed japonských lesů. Tóru začíná studovat vysokou školu a jako stín s sebou vláčí Kizukiho památku. Jeho putování vysokoškolským studiem je spíš tápáním a hledáním vlastní identity, samotářským přežíváním ve světě smutku a prázdnoty. Naoko se stále nemůže uzdravit, nakonec se pod tíhou minulosti také zabije. Tóru pomalu nachází vyrovnanost díky Naočině kamarádce z léčebny, starší učitelce hry na klavír Reiko.
“ Smrt není opakem života, smrt je jeho součást. Což zní jako hloupá fráze, ale tehdy to pro mě opravdu nebyla jen slova. Byl to bolavý prázdný prostor, který jsem měl pevně usazen v sobě. Z těžítek, ze čtyř červených a bílých koulí seřazených na kulečníkových stolech, ze všeho na mě koukala smrt. Všichni jsme ji den co den vdechovali jako popílek, který se pozvolna usazuje na plicích.”
Výborná kniha, srdečně doporučuju !
I once had a girl, or should I say she once had me ? :)) zítra ráno se seberu, hodím do walkmana radiohead a než vykouřím dvě cigarety tak jsem v knihovně :)
Sepuka či harakiri
- část hrdinů v pánu
funebrák jim bere míry
dočtu to až k ránu...:o)
Dík - ale tolik, tolik knih ještě musím přečíst...
:o)
nevadí, třeba se k tobě někdy dostane i tahle kniha :o)..... a když ne, taky se houby stane :o)
Díky za tip na knihu. Rád si přečtu, bude se mi to hodit nejen na příští rok do moderní japonské literatury...
Wopi : díky, tos mě pobavil, já už takovej knižník vlastně jsem, neb pracuju v knihovně :o) .... čtu moc (to tady na Písmáku asi většina lidí), a když mě něco zaujme, tak ráda doporučím dál.... knih je dneska tolik, že má člověk problém se v nich orientovat a hledat ty zajímavé :o)
Merle : zatím mě to baví moc
Lyryk, Olina, Standa_V : děkuju, přečtěte si ji :o)
Okeya : asi si tu práci dovedu představit, rok jsme měli na gymplu japonštinu, no, ne že by to bylo těžký..... ale bylo :o)
Krel, Prokletí : :o), díky....
Ještě bych dodal, že je hora práce na tom překladu. Shodou okolností Tomáše Jurkoviče znám, a dost jsem se bavil, když mi ukazoval jak to překládá a vysvětloval, jak se hledá v japonském slovníku. Ještě jsem ji nečetl, ale myslím, že je to jeho první větší překlad, takže "tip" i pro překladatele. ;-)