Ona

Má svíce již dohořívá

před očima se mi stmívá

všechno vidím již jen černě

kromě dvou objektů ve tmě

něco táhne mě k nočnímu stolku

bych zřel opět její fotku

ze tmy na mě jasně svítí

ve vlasech má bílé kvítí

druhý objekt – méďa z plyše

co na stolku sedí tiše

je to dárek od mé milé

sdílí se mnou špatné chvíle

se srdcem mi utekla

na půlky ho rozsekla

v hrudi mám již jenom plíce

má tam být snad něco více?