Skutky apoštolů 2, 9nn

Ztratil jsem tašku a představ si, má drahá, našla se jednoho krásného dne, tj. dnes. Kdosi zaklepal na dveře mého opuštěného bytu, a když se nikdo neozval, vyndal ze sebe klíče a vstoupil - byl to černý AKTOVEK!!! (Nevlastni svak černé ruky.)

Posadil se do křesla, přeložil si ucho přes opěradlo a zapálil si. (Já mu dám! Ví moc dobře, že to má zakázáno!!!), vypustil obláček dýmu a praví: "Endlich zu Hause!" což volně přeloženo znamená: "Konečně doma!" V tom si všiml, že v rohu se krčí malinká šedá krabička s nápisem Panasonic.

"Aaaaa," povídá Aktovek, "No, to jsou k nám hosti. Tys tu nová, nebo jsi jen půjčená?"

"Siím" špitla šedá krabička, "Já nejsem ani Nova ani Prima, tím méně ČT1 či 2. Já jsem záznamnice, stenografka - Panasonička." a úslužně klepla víčkem.

"Těší mě," ušklíbl se Aktovek a dál zadumaně mlčel.

Panasonička dál tiše seděla a jen si tak čas od času poblikla červenou ledkou.

Aktovek dál beze slova vypouštěl oblaka dýmu a mlčel. Jeho usňová mysl tou dobou putovala po vzdálených krajích. Vzpomínal na Párthy, Medy a Elamity, na obyvatele Mesopotamie, Judeje a Kappadokie, Pontu a Asie, Frygie a Pamfylie, Egypta a krajů u Kyrény, na přistěhovalé Římany, židy i proselyty, Kréťany i Araby, jak všichni slyšeli ve svých jazycích o velikých skutcích Božích.

Začal zvonit telefon.

Aktovek povzdychl, "Ach, jo, zas někdo otravuje a pán není doma..."

V tom se ozvala Panasonička takovým divným, změněným hlasem: "Dobrý den, dovolali jste se na číslo 900 49 351, pokud nejsem doma můžete mi zanechat vzkaz, nebo večer zavolat na číslo ..."

Černý Aktovek poznal hlas svého pána, zbělel jako sýr. Seskočil z křesla a snažil se rozehnat dým prudkými machy svého ucha.

Když tu náhle se z Panasoničky ozval jiný hlas, který Aktovek sice už někdy zaslechl, ale nemohl si vzpomenout kdy, a kromě toho, on nerozuměl této řeči lidí, protože on rozuměl toliko Párthům, Medům a Elamitům, obyvatelům Mesopotamie, Judeje a Kappadokie, Pontu a Asie, Frygie a Pamfylie, Egypta a krajů u Kyrény, přistěhovalým Římanům, židům i proselytům, Kréťanům i Arabům a to ještě, jen když mluvili ve svých jazycích o velikých skutcích Božích. Jinak nerozuměl nikomu z lidí.

Zda se tedy, že ten, kdo hučel do záznamničky nebyl ani Párth, ani Med a ani Elamita, tím méně obyvatel Mesopotamie, Judeje a Kappadokie, ani Pontu a Asie, Frygie či Pamfylie, Egypta ani krajů u Kyrény, zřejmě to nebyl ani přistěhovalý Říman, žid či proselyta, natož Kréťan či Arab a nebo, to je taky možné, to byl jeden z jmenovaných, ale právě nemluvil o velikých skutcích Božích.

Když Aktovek zjistil, ze poplach byl planý, otráveně se vydrápal zpět do křesla a pokoušel se rozfoukat svůj doutník a snažil se znovu se rozpomenout na své Párthy, Medy a Elamity, obyvatele Mesopotamie, Judeje a Kappadokie, Pontu a Asie, Frygie a Pamfylie, Egypta a krajů u Kyrény, přistěhovalé Římany, židy a proselyty, Kréťany a Araby, jak slyší mluvit v jejich jazycích o velikých skutcích Božích, ale už se mu to nějak nedařilo. Byl příliš vyrušen a chtělo se mu spát.

Podíval se zpříma na Panasoničku. "Tys mi dala." konstatoval suše.

"Promiň," skrývala se Panasonička za telefonem a drkotala víčkem. "Jak to na mě přijde, tak si nemohu pomoci."

"Uf, Uf, kde jsou mí Párthové..." povzdychl si Aktovek a lezl z křesla. Panasonička se ještě víc přikrčila za telefonem. "Co ji vlastně ještě čeká?" Ale Aktovek si lehl do postele, vyndal ze sebe Mladou frontu a přikryl se jí, v tom si všiml, jak je Panasonička vyplašená, tak jí povídá: "Prosím tě, co probijíš? Já tě nezacyklím."

Panasonička jen koulela ledkou a občas mžikla elektrostatickým polem.

"Pojď si taky lehnout."

Panasonička neměla velkou chuť, neměla dokonce ani tu docela malou chuť, nicméně neměla také sílu odporovat. Tak se třesouc přiblížila. Aktovek ji přitáhl k sobě.

V Panasoničce se napjaly všechny transistory. "CO CHCE!? JÁ NECHCI!!!!!!!" hnalo se jí myslí.

Chvěla se strachy, když tu si všimla, že Aktovek má už dávno zavřenou přezku a tiše si nechává zdát o Párthech, Médech a Elamitech, o obyvatelích Mesopotamie, Judeje a Kappadokie, Pontu a Asie, Frygie a Pamfylie, Egypta a krajů u Kyrény, o přistěhovalých Římanech, židech a proselytech, Kréťanech a Arabech a o apoštolech, jak mluví v jejich jazycích o velikých skutcích Božích. Teď se Panasonička probrala, uvědomila si, co se stalo. Dožralo ji, že si jí nevšímá a klidně si spí. "Jak si to představuje!?" Už úplně zapomněla, jaký měla strach před pár minutami. Teď byla v hloubi duše uražená - uražená jako záznamnice, jako stenografka. "Jak si to ten hulvát představuje?! Takovou má záznamničku v posteli a vůbec se jí nevěnuje. To je hrůza. Dnes snad neexistuje pořádný aktovek, který by hernajs věděl, co se sluší a patří." Takhle si chvíli hudrovala, i když ve skrytu plošného spoje cítila vděk, ze to nedopadlo tak ...

No, však ty víš ...

:-))