Vrak

Úvod z knihy Mysl Jasnovidcova jaro 94 - J.J.M. nikdy nedopsána, i když možná, že k ní vrátím. možnosti imaginace a mystifikace a interní lidské pocity nabízí nedozírně velikou oblast pro inspiraci a tvorbu.

Nikdy si člověk nepripadá tak špatně, aby si nemohl říc', že už to nemůže být horší. Všichni tuto starou pravdu známe a proto se nad tím nezamýšlíme. Nastal však okamžik, kdy se nad touto pravdou zamyslet musím. Co může být horšího než vrak? Mohli byste namítnout, že rozpadnout se na prach. Ale copak není prachu všechno jedno? Proto nic nemůže být horšího než vrak či troska, ale vrak zní líp či spíše hůř. Nikdy se zřejmě nedovím, jak došlo k tomu, že jsem se ocitl v tak hrozné situaci, o to však teď nejde. Chci vám říct jka hrozné je cítit se jako nepoužitelný vrak, kterým každý opovrhuje a jak málo pravdy je ve rčení 'Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být hůře.' Kteréžto jsem si poslední dobou tak často připomínal.
Každý ví, jak nepříjemná je trefná pravda, ale jak nepříjemná dokáže být dobře míněná lež, to si asi představit nedokážete. Vždy jsem věřil v upřímnost a spravedlnost, proto mě to vyvedlo z míry, když jsem se dozvěděl pravdu o věci, kterou přede mnou všichni skrývali, protože pravda by mi příliš ublížila. V momentě, kdy jsem se dozvěděl pravdu, připadal jsem si jako troska člověka a čím větší část pravdy mi odhalovali, tím více se ze mne stíval pouze opovrženíhodný vrak. Je to příšerné, když o vás najednou nikdo neví, dokonce vám někdy připadá, že ani neexistujete. Tak jako každý vrak i vy hledíte v jakémsi vedlejším nepoužívaném proudu dění na ostatní a čekáte, jestli si vás někdo nevšimne. A jak už to tak bývá, nikdo si vás nevšimne. To by však nebylo přesné, někdo si vás přeci jenom všimne. Jsou to různí zlodějíčci, hledači pokladů, supi a jiní, kteří se živí vybíráním starých vraků a nepoužívaných věcí. Pokud však patříte mezi ty šťastnější, jako já, pak si vás někdo všimne a rozhodne se vás zachránit od smrti a možná i zapomnění. Myslel jsem si, že mne potkalo veliké štěstí, brzy jsem však procitnul.
Vrak zůstane vrakem i nadále, pouze místo povalování na opuštěném a zapadlém místě buď slouží svému zachránci a musí mu neustále projevovat svou vděčnost, nebo je svým zachráncem sice skvěle opatrován, ale je považován za jakýsi sběratelský kousek či tvora do nějaké šou či estrády, prostě zdroja zábavy, tak jak jsem ostatně dopadl já.
Proto píši tento zápisník, abych si připomněl kdo vlastně jsem, či kdo jsem byl a uvažuji o tom, zda mi nebylo lépe jako neznámému vraku dříve, než jako zázračnému jasnovidci dnes.

---