jarachvění

ruce se mi chvějí

roztoužené po dotecích

všude zanechávají

letmé doteky

rozechvělé duše

 

...

 

oči i ve dne zavírající se

vnímají krásu dne

však vevnitř bolest

kouše

a nezbývá než stát

 

...

 

vítr fičí ze všech stran

i bezvětří skučí

co je mi platné

že to všechno vím

 

...

 

týmiž dlaněmi svými

rozechvělými

sochám duši svoji

pomalinku opracovávám

sleduji žilky 

kampak asi vedou?

 

...

 

sny mi odpovídají

že při klopýtání

se zabořují tváří

do sedmikrásek

jež pak voní

opravdově

 

...

 

tiše se modlím

za nitky setkání 

jež září mi kupředu

i za ty jež nejsou vidět

díky těm jež září

dotýkám se Vás všech

zatímco se klepu

 

...

 

jsem jako kmen stromu

s košatou korunou

kdesi v nedohledných mracích

a s kořeny kdesi pode mnou

chvějeme se

a bojíme se spojit

 

---