Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seV rozbřesku
28. 05. 2000
5
0
1656
Autor
Špuntík
V rozbřesku ranních smutků
problýskávají mi po tváři
tvé zapomenuté úsměvy.
V rozbřesku ranních smutků
rozlévají se mi po těle
obláčky tvých odeznělých dotyků.
V rozbřesku ranních smutků
rozplývají se mi na rukou
tvé odlétnuvší řasy.
V rozbřesku ranních smutků
roztékají se mi v očích
mé rozpomenuté slzy.
Úsměvy, dotyky a řasy - čistě fyzické záležitosti, a přece dokáží šikovně nastínit duši. Zaujal mě ten přechod od 3x "ty" k "já", evokuje to souznění a přitom odloučení (tvé úsměvy, ale mé slzy, tys zapomněla a já se rozpomněl).
[Můj předpoklad, že já=muž a ty=žena není ničím podložen, všimněte si. :-)]
Její řasy můžeš mít na rukou, můžeš cítit její dotyky, ale úsměv probleskává po její tváři...
Miracleion
01. 06. 2000Miroslawek
31. 05. 2000
Krásně napsáno...prostě tak akorát...žádná hořkost ani patos...Pravá míra, to je to co mě právě napadá. Milující člověk asi nemůže jinak. Báseň je průzračná jako autor sám, nic víc, nic míň... Pro mne je vždy prostota a jednoduchost důvodem k tipování...takže s tipem