Naděje

k tomuhle mě inspiroval Jacques Prévert:-)

Vždyť ty ji miluješ - řekla mi a
v očích se jí zračilo
překvapení
A já řekl ne
Ne
Popřel jsem její slova
A teď to zkouším znova
Jen s jedním rozdílem
Snažím se popřít
svoje slova
svoje city
myšlenky
Popírám smysl svého života
Popírám lásku
touhu
a smutek
Popírám všechno
a všechny
A k čemu mi to je
Když měla pravdu
I já měl pravdu
má slova
mé city
myšlenky
smysl mého života
láska
touha
i smutek
Přiznám se, lhal jsem
Doufám však, že mě pochopíš
Vždyť o co jednodušší je
lhát si a lhát i jiným
jen abych měl klid
Přiznám se, miluji tě
A k čemu mi to je
Mám rád tvé vlasy
oči, rty
Mám tě rád celou
i s tvými chybami
i s tvými krásami
i s tvou nevšímavostí
Nechci tě milovat
Ale nechci to změnit
Nemám odvahu
Doufal jsem, že jednou
že se to snad změní
Poznám tvou přízeň, lásku
Poznám štěstí
Nezbývá než věřit
modlit se
a jednou...
Snad...
Protože
A to mi věř
Nad naději
není.

---