Podivnost

 Těžké dubové dveře se pomalu otevřely a do temné hradní chodby vnikl pruh denního světla. Závan ranního větru rozevlál cáry pavučin a sfoukl již zkomírající plamínek jednomu ze svítidel.

 Ve dveřích se objevil vysoký statný muž v hnědém cestovním plášti. Špinavý klobouk zaražený hluboko do čela mu témě zakrýval obličej. Dlouhé šedivé vlasy splývající až k ramenům napovídaly, že už to nebude žádný mladík.

  Muž vstoupil opatrně do chodby. Z pod pláště vytáhl ostrou mačetu a připravil se na nejhorší. Hlavou se mu honila jen jediná myšlenka. Musí, co nejdřív zabít zy odporné stvůry,které mu předešlou noc rozsápaly koně a málem dostaly i jeho samotného.

  Pomalým váhavým krokem se vydal kupředu. Tiše našlapoval po kamenné dalžbě a ostražitě sledoval své okolí. Jeho nejistá chůze rozvířila letitou vrstvu prachu, která se teď v podobě drobounkých částeček snášela pomalu k zemi.

  Konečně dorazil na konec chodby a stanul před vysokými dubovými dveřmi. Kamenné ostění zdobené propletenci lidských těl vypadalo dosti děsivě. Všechna ta propletená těla, křičící a sténají cí obličeje naháněly hrůzu. Jenže on teď neměl čas se jimi zabývat.

"Dáme se do práce Van Helsingu", řekl tiše a sáhl po studené železné klice. Silně ji stiskl a zatlačil. Ozvalo se slabé vrznutí a dveře se o kousek otevřely. Ze vzniklé mezery začal proudit teplý vduch provoňený zvláštním exotickým parfémem. Jeho omamná vůně v mžiku přivolala vzpomínky na předešlou noc.

 Van Helsing vstoupil opatrně dovnitř, udělal pár kroků a zastavil se. Ke svému údivu se ocitl v přepychovém pokoji s vysokým kazetovým stropem. Sluneční paprsky pronikaly skrze dvě velká okna a ozařovaly každičký detail jeho rozmanitého vybavení. Studené stěny pokryté koženými tapetami zdobilo množství starých obrazů, z nichž jeden byl zakryt hedvábným přehozem.

  Van helsing si pečlivě prohlédl komnatu. Zdálo se, že tu nikdo není. Pomalu tedy přistoupil k zakrytému obrazu a chtěl se ze zvědavosti podívat, co se za ním ukrývá. Sáhl po přehozu.

 Jedno z oken se silným poryvem větru prudce otevřelo. Vzniklý průvan zabouchl dveře od komnaty a uvolnil přehoz, který se teď rychle snesl k zemi.

Vylekaný muž zůstal nehybně stát jako socha. Ještě silněji svíral mačetu a očima kmital ze strany na stranu. Takový hluk přece někdo musel slyšet! Avšak zdálo se, že tomu tak nebylo.

 Van helsing si oddechl a otočil se k tajemnému obrazu. Před sebou spatřil velké benátské zrcalo pokryté prachem a pavučinou. Zadíval se na svůj špinavý obličej s několikadenním strništěm vousů a usmál se. Za jeho zády se objevila ženská postava ve zvláštních bílých šatech splývajících až k podlaze. Její safírové oči směřovaly na nezvaného hosta. Potichu se k němu přibližovala. Při pohledu na jeho krk se líbezně usmála.

Van Helsing stále sledoval obraz ve zrcadle. Zjistil, že ukazuje daleko víc, než by se zdálo. V jednom z koutů skrytém ve stínu pokoje stála malá sloupková postel s nebesi zakrytá zavěsem. Když ji sledoval prvně, zdála se být prázdná. Jenže teď. Závěs byl mírně odhrnutý. Za jeho zády se ozval  šelest a pak tiché cinknutí. Muž okamžitě pochopil, co se děje. Stiskl v ruce mačetu a prudce se ohnal dozadu. Ozval se tichý výkřik a k zemi se sesulo bezhlavé ženské tělo, které se při dopadu změnilo v hromádku prachu a ztrouchnivělých kostí.

 Van Helsing překročil pozůstatky ďáblovy nevěsty a jeho zrak se upřel na onu postel. Pomalu k ní přistoupil a odhrnul červený sametový závěs. Na měkkých polštářích ležely v objetí dvě nádherné ženy . Vypadaly jako by spaly, jenže ani jedna z nich nedýchala. Odpočívaly tu totiž zbylé ďáblovy nevěsty.

 Van Helsing se rozhodl k ráznému činu. Uvolnil jednu ženu z objetí té druhé a odhrnul jí dlouhé havraní vlasy z krku. Pozvedl mačetu, napřáhl se....

Blik. Televize se vypnula.

"Sakra, mami, co děláš?" křičela Katka," vždyť ji ještě nezmasakroval".

"Nic takovýho , děvenko", řekla paní Balážová," nejsi ještě plnoletá. Na takový filmy se nebudeš dívat. Maš štěstí, že jsem to vypnula právě teď. Jinak bys přišla k psychické újmě".

 Katka cosi tiše zabrblala na její účet a naštvaně opustila obývací pokoj. Prošla potemnělou chodbou a zmizela ve svém pokoji, kde se nešťastně svalila na postel. Zabořila obličej do květovaného polštáře a dala se do breku. Stále nemohla uvěřit tomu, co se stalo. Tak dlouho vyčkávala až mamina usne, aby se podívala na vytoužený film a ona.. Ona! Ji ho klidně vypne zrovna v tom nejlepším.

  Katka zvedla hlavu a zadívala se ke dveřím pokojíku. Zvedla pěst a pohrozila: "Až budu velká, vypadnu odsud a všem usekám hlavy. A první budeš na řadě Ty!"

 S touhle krvavou představou se poklidně schoulila ve své růžové postýlce, objala medvídka a poklidně usnula za zvuku mrouskání kočičích milenců pod okny.